Duben 2014

Tibet a proč NEpodepsat pitomoučkou petici :) a proč Zaorálek možná není zas takový blb

30. dubna 2014 v 21:09 | Kwítko |  volnomyšlenkařina
Takže...
Tohle je blog hlavně tak nějak o mém cestování, ale včera mě krapec naštvalo co vše sem viděla na FB (Bartošová nebo Tibet, jaký krásný výběr) a o to více mě dostali lidé, kteří argumentovali, že je lepší napsat něco o Tibetu než o Bartošové. Co takhle raději nenapsat nic, než blbost?

Pro ty co nejsou v obraze (ooh... blaze vám!) Zaorálek podepsal v Číně, že se Česká Republika nebude štvát Číně do toho co dělá s Tibetem, a že otázku Tibetu nebude proti Číně používat při spolupráci mezi státy. No a někteří Čecháčci se rozhodli napsat petici (někteří šli tak daleko, že požadují odstup Zaorálka) že s tím Česko nesouhlasí.. (ono ale to s čím 'Česko nesouhlasí' - podle autora a to co pak Zaorálek podepsal jaksi není to samé) ale to rozeberu níže v článku :)

***DODATEK z 2.5.2014
Nějak se ohledně toho (hlavně na FB) rozjela debata, a já plně souhlasím s tím, že jsem zde zmínila věci, které jsou plně subjektivní nebo věci, proti kterým rozumný člověk ani neargumentuje, jen chci dodat, že článek je obrázkem mého názoru (a ne nějaké objekivní politické strany či novin a tak dále, takže snad na subjektivita se očekává) a za druhé, bylo to napsáno hlavně lidem, kteří si mění profilovku na FB za vlajku Tibetu, občas kliknou na 'I like free Tibet' a podobné blbosti a zkrátka neví nic o této problematice ani o politice všeobecně a jsou to oni čecháčci na pětipivu o kterých se později zmiňuji. Po přečtení diskuze pod onou peticí mě totiž přesně tito lidé vyprovokovali k napsání tohoto článku.

Pro lidi, kteří se o politiku zajímají, mají o ni utvořené názory a (v tomto případě) chápou, že plně samostatný Tibet prostě není možností, tento článek asi nebude přísunem něčeho nového. Není to článek, napsán objektivně na 'politické' úrovni, jen vyprovokovaná odezva na některé z 'primitivních' argumentů, kterých jsem našla až až v diskuzích...

*****


Tak a teď o Tibetu...

Já Tibet miluju, zbožňuju a mám ráda. Neobdivuju ho ale. Lidé jsou milí, jsou hodní, přežili těžké časy, žijí v těžkých podmínkách a život nemají lehký a snad nikdy neměli a přesto se často rádi smějí a pozvou vás domů na kus chleba a máslovo-slaný čaj. Ale pro ty, pro které je Tibet ideál harmonie, klidu a míru, Budhismu a rovnoprávnosti - vzbuďte se. Tibet takový nejen že není ALE NIKDY NEBYL.

ups... "cože?? Vždyť ono je to přece ta velká ošklivá Čína, která drží Tibet zuby nehty a bez které by Tibet byl ráj na zemi... Och chudáček Tibet..."


- Kdykoliv slyším něco v tomto smyslu začne ve mě vřít krev. Znamená to nejen, že jste ignoranti, že o světě a všeobených 'mainstram' informacích si nic nezjistíte, ale v mých očích se opravdu proměníte na toho hospodského pitomečka Čecha, který má prostě přístup k levnému pivu a tak si u něj rád poslechne novinky ze světa alá z Blesku, Aha a Novinek. A k tomu nejlépe jen titulky, textem se přece nebudete zatěžovat - svět je velký a musíte to stihnout u toho pětipiva vystudovat všechno.

Ano byla jsem v Tibetu. Ano studuji Politiku, Sociologii a Mezinárodní vztahy, takže s největší pravděpodobností vám nemůžu konkurovat v Biologii, Chemii, Ekonomice (i když...) nebo IT a už jsem slyšela snad všechny vtipy na to co studuji (i když všechny pocházejí z česka, a díky tomu, že studuji ve Skotsku je slýchávám jen tak jednou za rok) ale prosím, když já vám to takhle přiznám a nehodlám konkurovat ve vaších vědách, vy mi nechejte mou pavědu politiku a nehrajte si na politika po jednom pivě a jednom článku v Novinkách. Souhlas?

A taky na mě nechoďte s tím, že každý může ít jiný názor a tak se 'nebudeme přece hádat o takových blbostech'. Ano, každý má plné právo na svůj názor, ale názor (podle mého standartu) není okopírovaná nepotvrzená teorie bulváru o které jste si nic nezjistili s fakty které nevíte co znamenají. Váš názor vám s radosti nechám, ale názor který jste jen okopírovali odněkud jen proto ať prostě máte názor - ten budu vyzývat na souboj.


A teď k tomu Tibetu...

Nejdřív vám napíšu fakta a pak to zkusím spojit svým selským rozumem a zkušenostmi z Tibetu a vysvětlím, (pokusím se) proč by 1) osamostatnění Tibetu ZHORŠILO situaci nejen pro Tibet a za 2) nepodepsáním toho papíru i pro nás.

a) Co Zaorálek podepsal:

'Obě strany respektují cesty rozvoje zvolené s ohledem na situaci v obou zemích a jejich vnitřní a zahraniční politiku. Znovu potvrdily dodržování zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí tak, jak je vyjádřeno v Chartě OSN," "Česká strana respektuje suverenitu a územní celistvost Čínské lidové republiky, je si plně vědoma důležitosti a citlivosti otázky Tibetu, znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny i to, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Česká republika v této souvislosti nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě,"

Dále řekl, že slibuje, že Česká Republika nebude používat otázku Tibetu proti Číně ve spolupráci mezi těmito státy.


b) Co říká petice najdete zde

c) kdyby to Zaorálek nepodepsal...

Co by se stalo je (s největší pravděpodobností, přeci jen neumím předpovídat budoucnost) - nic pro Tibet a krapec něco pro nás. Tibetu by to nepomohlo, my jako malý státeček s 10mil a nic moc armádou, téměř žádným vývozem (v porovnání s Čínou) či dovozem (který je předpokládám z velké části z Číny) moc nemůže Tibetu pomoci. Nikdo nás upřímě neposlouchá a zkrátka by se z pohledu Tibetské nezávislosti moc nestalo. A nám? No stačí se podívat na komentáře u Novinek pod článek který zmíní že 'zdražili elektřinu'... tak asi nějaké takové názory by brzy panovaly všude možně ohledně oblečení, elektroniky a všeobecného vybavení. Neboť z Číny máme i součástky na auta! A upřímě si myslíte, že Číně záleží na vývozu do nějaké malé zemičky, která si dovolí VEŘEJNĚ NEPODEPSAT dohodu (nebo vyjádřit nesouhlas s politikou toho státu) na prvním setkání po asi 20letech mezi těmito státy? Ne, nezáleží. Čína cpe milióny to Tibetu jen ať si ho může udržet, protože by to pro patrioty znamenala porážka a neúspěch držet pohromadě jako jeden velký celek, Tibet je ZTRÁTOVÝ podnik pro Čínu a stejně si ho drží zuby nehty kvůli EGU. A lidi si naivně myslí, že někomu záleží na Čechách... Ne, Čína by se nejspíš naštvala a ona spolupráce, která s velikánem (brzy největším) na trhu, která nám může přinést nějaké ty drobné na vývoj naší zemičky by se otočila opačným směrem.

**(dodáno 2.5) Po vydání tohoto článku se rozjela diskuze na všechny strany, a jeden z výborných argumentů, které jsem zde nezmínila, byl i argument, že rozvíjením ekonomických vztahů a mezinárodního obchodu mezi Čínou a jinými zeměmi (ČR...) se ona kulltura lidských práv rozšíří mnohem více. Zlepší se životní podmínky, lidé nebudou tím pádem 'trpět hlady' a jejich priority se z obstarávání jídla přesunou kousek výše, třeba k tomu aby si mohli říkat co chtěli nebo měli základní lidská práva. Člověk který nemá základní životní potřeby se vám o to příliš zajímat nebude, ale rozvinutím ekonomiky se k tomu může dostat. Podepsáním smlouvy se nám i Číně prohloubily ekonomické vztahy. Není (nemusí) to každý brát jako, že jsme vyměnili ignoraci porušování lidských práv za ekonomické výhody. Co když se na to podíváte tak, že my jako malá zemička Tibetu nepomůžeme nepodepsáním a (jako posledních 60let nic neděláním ohledně toho, takže stejně taková ignorace toho co se tam děje) ale berme to, že zlepšením jejich ekonomické situace a integrováním Číny více do mezinárodního systému se Čína (dříve nebo později) 'nakazí' naší mentalitou a bude nucena splňovat naše standarty lidského práva...
***

Esejování...

27. dubna 2014 v 22:12 | Kwítko |  ostatní
Tak teď mám zase chvíli pauzu v článkování a mám povinně naordinováno esejování... Čeká mě 4000slov a hodně Revolucí takže držte palce a kolem středy se pokusím tu hodit zas něco z výletu na Srí Lance... Třeba už i něco o té úžasné pláži na Arugam Bay nebo jak mě málem uštkla kobra a možná stihnu i popsat jak jsem málem vykrvácela kvůli potvůrce pijavici... :)


čágo bélo :)

jo a nezapomeňte šířit všemi směry TOHLE lajkujte to, přeposílejte a vše co vás napadne :) už se o projektu dozvíte i něco česky v TOMTO ČLÁNKU.

Den 4. Stále v Haputale - továrna na čaj a slovenka

24. dubna 2014 v 18:37 | Kwítko |  Sri Lanka

Den 4. a den nejkrásnější... probudila jsem se za úsvitu, ono už ve 4:50 nám za hotelem zpívali hlasité modlitby z mešity a pak někde dále i z budhistického chrámu, a protože už se před 5:30 stmívá nemělo moc cenu jít spát. Navíc mám jen 14dní na Srí Lance a večer se stmívá už v 6:30 tak přece nebudu zaspávat do poledne že?


V 6 ráno jsem už stála na zastávce, v ruce mango a avokádo z předelšého dne, švýcarský nožík od babičky a už jsem si to jako pravý čech loupala a krájela jako svačinku. No dobrá, nebyl to řízek s chlebem, ale ten já teď stejně nejím. Avokádo je takový vegetariánský řízek hádám...

Ale ponožky v sandálích sem neměla. I když po těch puchýřích co sem měla z nezvyku nosit sandále (ve Skotsku v zimě není zrovna moc příležitostí) jsem těch ne-ponožek i celkem litovala. Češi se nezapřou.


Na zastávce mě chvíli veškeří tuk tukáři a taxiáři přesvědčovali, že z důvod svátků (které mají být příští týden) žádné autobusy nejedou. Když pochopili, že nejsem nováček a na takový blbý trik jim nenaletím, zkusili mě aspoň přesvedčit, že autobus jede až za 3hodiny. Načež jsem jim řekla, že si počkám a zmlkli. Viděla jsem ale hodně dětí jít do školy pěšky, a tak sem si řekla, že se taky projdu, když to bude daleko naskočím do busu později a nebo to projdu celé. Vždyť mám celý den a žádný plán. Takže mám klidně i celý týden.


Autobus mě vyhodil u továrny Dambutane (proč tam NE-jít si přečtěte TADY) a já šla rovnou směrem kopec, děti, čajovníky... Když se předemnou toulal tenhle špunt musela jsem zpomalt a vyfotit ho. Nejen že má sebou více vody než já (kurňa, já zapomněla dostatek vody! Za to se na Srí Lance umírá!) ale takovou aktovku jsem já neměla ani v první třídě! (a to je přece doba, kdy velká aktovka s hodně Barbie nebo dalmatýny znamená hodně jedniček). Taky měl boty tak velké, že by jim i taťka říkal Titaniky. Srí Lanka. Co už.


Vykračuji směr 'hore'. Za mnou kráčí jeden sportovní blonďatý pár (Švédové?), korejský pár (ten rpostě poznáte všude) a pak se chvíli bavím s jednou Britkou, ale nejspíš nestíhá mému (pomalému! přece se kochám!) tempu a tak zůstává pozadu.


Po asi hodince jsem došla k brance, najednou se zatáhlo (znamení?) a vylezl děduška (taková babuška-dědeček) a chtěl 50RS za vstup. Zaplatila sem, ale stále bylo zataženo.


No a tak jsem ty poslední dva kilometry pokračovala v takové zeleno-bílé mlze. Pořád to bylo krásné a jak nad tím tak zpětně přemýšlím, kdyby se ono tehdy nezatáhlo, tak bych se tam na té Srí Lance onehdy svlékla z kůže úplně. Vždyť já sem po tom výletu byla spálená i po 50ce faktoru v mlze! No jo, všechno co se kdy stane/děje je vždy to nejlepší co se v daný okamžik stát může :)


V momentě kdy jsem narazila na poslední zatáčku se rozsvítilo. Nemůžu ani říct, že by se mračna rozehnala. Já přece nelžu. Ono se normálně sprostě rozsvítilo. Otázka dvou vteřin.


No a tak si nahoře od toho ukecaného malého kluka co by měl být ve škole ale vymlouvá se na prázdniny (pak jsem zjistila, že ten den byl fakt poslední den školy, byla jsem totiž pozvaná na školní oslavy) objednala čajík a nějaké ty 'sušenky'. Chňa chňa to byla lahoda!


Aby ne, vždyť jsem pila Cejlonský čaj na Cejlonu mezi cejlonskými čajovníky ve 2 200m.n.m. s celou dovolenou stále před sebou...


Nakonec došlel i ten blonďatý pár - ona Norka, on Norsky mluvící Americký manžel. Mají úžasný život, seznámili se před 6ti lety, na prázdniny v létě jezdí pracovat do Norska (na 2-3měsíce) a pak dalších 10měsíců pracují. Už to tak dělají 6let. Tak budu jednou žít. Akorát já bych si za ty 3měsíce v česku asi nevydělala na 10měsíců cestování. Asi se začnu učit Norsky. Nebo si vezmu toho Australana :-D


V momentě kdy jsem tomu špuntovi co mě obsluhoval, řekla že jsem z Česka, poukázal na zeď za ním a začal na mě valit české fráze. Dobrý den, Hezký den, Výborný! Dobré! Jak še máš? džekuju! No máš to dobře naučené synku :) Norsky uměl jen Tsuk (děkuji) což mě opravdu potěšilo... (škodolibý úsměv)


Pak jsem si tam na chvíli sedla a četla. A čučela a kochala se a užívala si. Pak jsem se zas nějak dala do hovoru s těmi blonďáky (Brenden a Helen) a už přesně vím kde strávím svou další dlouhou dovolenou. Jižní Amerika. To bude mé léto a pokud tam nepůjdu na magisterské tak alespoň půl roku cestování!


Během těch asi 2hodin co jsem se tam nahoře flákala se stihlo ještě asi třikrát zhasnout a rozsvítit. Já už měla ale fotek dost a kochat jsem se mohla i na to bílo a tak mi to moc nevadilo. Časem se k nám přidala i další Helena, o které jsem se později na obědě dozvěděla, že ona je to vlastně Slovenka. No a jako že národ drží při sobě, tak jsme se pak o pár dní později znovu potkaly na pláži kde jsme spolu asi 3dny blbly po okolí.


Dolů jsem ale scházela s 'blonďáky' a cestou jsme si vyměňovali tipy na výlety, cestování a země. Super bylo, že oni byli přesně tam kde já ne a naopak. Došli jsme až téměř k Dambutanne, když se začala ozývat písnička 'Barbie girl' a vždy po chvíli se zastavila. Pak jsme spatřili spoustu vlaječek a barev a řekli jsme si, že prostě mají asi špatný přehrávač.


Prošli jsme kolem posledních sběraček a přiblížili se ke škole. No a tam jsme zůstali stát jako zabití. Děti hráli hru jakou já si pamatuju z dětství a z úsměvů na tvářích Brenda a Helen jsem pochopila že i Norové a Američani ji znají. Židličky a hudba která přestane hrát z ničeho nic? To nebude špatný přehrávač. A tak jsme tam chvíli stáli a koukali a nahrávali a fotili až k nám přistoupil ředitel ze školy a pozval nás do toho posezení nalevo na fotce. Bylo to jen pro učitele, ale ám přinesli speciálně tři židle, čaj a nějaké ty banány a sušenky nám nabídli pokaždé co s nimi šli k učitelům.


Byl to opravdu poslední den školy před Novým rokem, který se na Srí Lance slaví 14.Dubna (a pak celý týden po a někdy i před) a tak na programu byly různé soutěže, přehlídky a prohlídky a hry. Všude okolo seděli rodiče a prarodiče dětí a tleskali a povzbuzovali.


My se zdrželi asi hodinku. Bylo to úžasné a dokonalé. Hráli se všechny typické hry, jako je přetahování lanem, skákání v pytlii, slepá bába... ale i spousta netradičních (pro mě) a mnohem zábavnějších!!!


Jedna z takových byla soutěž, kdy skupinka pěti malých kloučků musela sesadit žlutou vlaječku z vrcholu dřevěného kůlu zabitého v zemi. Kůl byl naolejován takže ať to vypadá jak chce jednoduše, předpokládám že to opravdu nebylo tak lehk tam vylézt. Skupinek bylo asi 5, žádná to nezvládla s vlaječkou dolů, ale pár jich bylo opravdu blízko!


Další opravdu zábavná hra byla kulturistická! Nikdo z nás moc nechápal když vyhlásili 'Beaut contest' (Soutěž krásy) a my neviděly žádné krásky, jen kluky s lesknoucími (naolejovanými rukami). Těm klukům mohlo být tak 6, a oni přišli, párátka, že kdyby zafoukal vítr tak by se zlomili, a začali postupně po jednom (nakonci všichni najednou) ukazovat svaly a dělat přesně ty pohyby jako kulturisti na soutěžích. Smát jsem se přestala až když jsem dojela zpět do Haputale. Bylo to prostě dokonalé! Bohužel mi nejde nahrát video tak si to musíte pouze představit :)



Pak už jsme jen sešli dolů do Dambutanne a zašli do továrny Dambutanne kde se zpracovává Lipton čaj. Továrna byla děs a šílený zážitek takže krom toho se tu nebudu moc rozkecávat, protože jinak to byl úžasný den. (a o tom už jsem navíc psala i jiný článek :))


Autobusem jsme pak všichni sjeli zpátky do Haputale, tam jsme si zašli na kari s rýží, které jsme jako správní místní jedli všichni rukama (a chutná tak fakt lépe!) k tomu si dali šálek chutného přeslazeného čaje s mlékem a zakončili tak krásné odpoledne.

Já se pak ještě prošla s Helčou ze Slovenska, prošly jsme se k vlakáči, kde jsem si cestou nakoupila v jednom místním stánku, kde mimo jiné mají spousty česky napsaných vyvěšených dopisů a nápisů (od jiných cestovatelů). Má tam spousty krásných pohlednic a čerstvých a levných čajů. Pak jsme se začaly s Helčou procházet, skončili na džus v nějakém guesthousu kde měla známé a domluvily jsme se, že druhý den zajdem spolu do Bandarawella objevovat včely. Spolu jsme ještě neodolaly a na večeři zašly na banánovou rotti. Popřály si dobrou noc a šly každý svým směrem.


Já si večer zašla ještě na pivko s Bastim (tím němcem, se kterým jsem byla na pokoji, a se kterým se zrvna rozešla holka a tak se cítil krapec pod psa) a pak jsem prokecala zase nějakou tu hodinku s Brendem a Helen. Brenden mi do mé elektronické čtečky (KOBO) kterou mám vždy všude sebou dal nějaké ty knížky, které stojí za to si přečíst a taky mi tam dal lonely planet, což já zrovna v lásce nemám, ale je pravda, že mapy měst tam mají dobré. Tak i kdyby jen kvůli toho ať je lehčí najít internetové kavárny tak budiž teda. Přece mě to nezabije.

Pivo mi ale stačilo jedno. Stálo tu dvakrát víc než v Čechách, což je ve Skotsku normální, ale představa že za dvě piva dám víc než za noc v hotelu mě prostě donutila to zakončit po jednom. No asi se pomalu s věkem učím jaké je to si zajít na jedno. Navíc z toho vstávání v 5 ráno a dozneí z jetlagu a dlouhé procházky jsem stejně byla unavená. A spálená.

LIPTON SEAT - původ našeho ranního šálku čaje

23. dubna 2014 v 21:02 | Kwítko |  Sri Lanka
Takže... už jsem dneska napsala o tom jak to vypadá v Dambatene továrně u Lipton's Seat (v Haputale) a proč do té továrny nechodit. Teď ještě popíšu jak se dostat z Haputale na Srí Lance do Lipton seat u Dambatene kam si teda určitě musíte zajít. No a třetí článek, teda ten asi až zítra bude o tom mém celém dnu s mými připitomělými kecy :)


Z Haputale, což je malinká vesnička, vede jedna malá cestička do kopců a hor posytých čajovníky. V těch horách je ještě menší vesnička Dambatene. Na začátku té cestičky v Haputale vždy stojí autobus, čekající na studenty, místní a turisty, ktěří se do Dambutale chtějí dostat včas aniž by museli těch 13km do kopce odšlapat sami. Každopádně pokud máte dost času, hezké počasí nebo jen půl hodinky než vám přijede bus doporučuji se tou cestičkou vydat. Autobus vám po zamávání kdekoliv na cestě přistaví.


Chvíli mi trvalo než jsem našla onu 'zastávku'. Ta se nachází na cestě, která vede kolmo k té hlavní na opačně straně od vlakové zastávce. Jinak řečeno, pokud se nacházíte na vlakové zastávce prostě pokračujte do vesnice, přejděte koleje, přejděte hlavní cestu a pokračujte... cesta se jemně zatáčí na levou stranu a pa už uvidíte, že se i zužuje. No a tam vždy zastaví autobus.
Ten vyjíždí ráno v 6:20 a pak zhruba co hodinu a stojí 28RS. (4Kč)


Autobus vás doveze krásnou přírodou po asi 20min do Dambutane k továrně a od tama už uvidíte ceduli Litpon Seat. Je to od zastávky 7km takže procházka vás nemine.


O tom jaká je procházka nádherná, úžasná, nejlepšejší na celé Srí Lance a nejuchvancajcující se budu rozepisovat až v článku kde popisuju celý den... jelikož tohle má být spíš článek typu 'jak na to' můžete být rádi, že se budu snažit minimalizovat své ukecávky na minimum.

Ale stejně. Jděte tam. Povinně.


Po celou dobu procházky uvidíte různé nápisy typu 'příroda se má chránit' apod. Je to (předpokládám) díy sdružení 'Follow the frog' (Následuj žábu) ((Rainforest alliance)) - viz obrázek výše. Ti z vás kdo neviděli video (a umí krapec anglicky) povinně shlédnout:


Den 3. - Haputale - to nejlepší ze Srí Lanky

23. dubna 2014 v 18:57 | Kwítko |  Sri Lanka
Ráno jsme s Bastim vstali a namířili si to rovnou na autobusák. Cesto jsme se zastavili pro nějakou tu rotti k snídani (prostě nejlepší jídlo) a naskočili na bus směr Haputale. Autobusy teda nejezdí přímo a tak jsme nejdřív jeli do Balangoda (autobus tam stál 80RS/1,5hod) a pak jsme přestoupili a nasedli na bus do Haputale (90RS/2,5hod).

Nakonec jsem za přestup byla úplně nejvděčnější. Jeidné co mě rozptylovalo od přemýšení nad utrpení mých kolem které se prostě do těch jejich sedadel nevejdou byl tenhle malý klouček.


Když ale i on vystoupil, a já si nedokázala ani číst, neboť to by znamenalo spíše řešení křížovky, než-li čtení, vezmeme li v úvahu, že na tankodromové silnici se prostě nedá číst aniž byste čas od času přeskočili řádek slovo, větu nebo třeba i celou stránku.

Brzo (v porovnání s mým cestováním z prvního dne) jsme se ale objevili zase u dveří autobusu, odkud nás řidič pomalinku a nejistě vykopával. Já si pořád nejsem jistá jestli ten autobus opravdu stál na místě. Každopádně nás vyhodili na ulici. U kolejí. A...? No dobrá. Haputale není nic velkého. Více méně veškerá aktivita a život se děje podél hlavní cesty (asi 100m patří Haputale). Pak vede téměř kolmo jedna ulička od vlakové stanice na druhou stranu někam do hor. A to je vše a právě proto jsem se do Haputale tak zamilovala.

jeden z baráčků, které jsem viděla na svém průzkumu

První ceduli na ubytování, kterou jsme spatřili byla SRI LAK INN hotel. Vzhledem k velikosti vesnice(?) jsme se rozhodly těch 250m dojít a zjistit co a jak. Ubytování nás překvapilo! Opravdu to byl spíše hotel, chtěli jen 1500RS/pokoj/noc a pokoj byl krásný a čistý s krásnou koupelnou a ještě krásnějším výhledem. No to je 750RS/os, (asi 100Kč) komu by se chtělo ještě se někam posunovat co? Navíc zrovna pršelo a v hotelu byl počítač s internetem tak se Basti rozhodl napsat pár mailů.


Já si vzala pršiplášť a hurá na průzkum! Nejdříve jsem objevila onu kolmou cestu k té hlavní. Došla jsem k vlakové zastávce a ono dokonce přestalo i pršet. Cestou jsem narazila na nespočet banánovníků ale hlavně i tenhle avokádovník!


Za vlakovým to vypadalo jako by cesta (pro veřejnost) končila, a to je kde to pro mě teprve začíná. Šla jsem a Šla a když jsem si řekla, že ten chodníček už je zas i na mě příliš velký odbočila jsem po takových malých schodech ze svahu dolů (napravo) a hned se předemnou rozprostila takhle nádhera.


Asi 200m jsem šla po kamenných schodech dolů kolem baráčků a místních, ti na mě vyjeveně koukali. Ale naštěstí si mě někteří nevšimli a tak jsem si je v klidu mohla tajně nafotit.


Den 2. Ratnapura - na motorce jde všechno líp

22. dubna 2014 v 19:03 | Kwítko |  Sri Lanka
Den 2.

Tak a teď to teprve všechno začíná. Ráno mi napsal jeden němec se kterým jsem si dříve psala přes Couchsurfing, a domluvili jsme se, že večer přijede do Ratnapury. To ale pořád znamenalo, že mám před sebou ještě celý den úplně sama :)))

V hotelu mi nachystali úžasnou snídani (říká se tomu grasshoppers) s kokosovou přílohou a kari omáčkou. Pak jsme se s nimi domluvila, že si tam nechám batoh a už jsem si to namířila do města. Nechtělo se i utrácet za tuk tuk a tak jsem stála u cesty a čekala na nějaký projíždějící autobus. Tohle funguje všude v Asii stejně. Tentokrát navíc bez svého zatěžujícího batohu a se svými zkušenostmi z předešlého dne se bude naskakovat mnohem lépe.


Po 5min autobus přijíždí a k mému překvapení i zastaví. Na své naskakování za jízdy si budu muset asi ještě počkat. Jedu s autobusem někam, směrem odkud si marně letmo vzpomínám sem večer před tím přijela se svým tuk tukem. Ono tehdy byla tma a klid a ticho. Teď praží slunko, všude je kravál a milióny lidí takže to moc povědomě nevypadá. V centru jsem navíc nestrávila ani 5min neboť jsem hned naskakovala na tuk tuk no a tak asi i proto jsem vyskočila z busu dříve než jsem měla. Chvíli jsem se 'nenápadně' procházela a pak mi došlo, že to nemá cenu a čekala jsem na další autobus. No co, vždyť jedna jízda je jen 10RS (1,5Kč).


Potom co dojedu na konečnou (tohle je jako fakt ono?) a jemně mi naznačí, že tady mám opravdu vystoupit, vylezu z busu. Asi hodinku jsem se ztrácela v uličkách a cestách po městě. Marně jsem se snažila pochopit rozložení města. Bohužel ať jsem chodila a přemýšlela jak jsem chtěla, vždycky sem se objevila úplně jinde, než jsem měla v plánu. Když jsem přešla řeku po všech mostech ze všech stran, řekla jsem si, že je na čase projít si i druhou část města. Cestou tam (ono vlastně celý den a celý pobyt na Srí Lance) mě zastavovalo plno řidičů, motorkářů, lidí, dětí, rodin... každý si chtěl 'šáhnout' na vlasy, pobavit se apod. Moc jsem se nedivila, opravdu jsem žádnéh turistu tam nepotkala. No každopádně jeden týpek mě potkal hned dvakrát na dvou rozdílných místech a nabídl se, že mě sveze do toho kopce, který jsem se chystala vyjít. (upřímě jsem nevěděla že na tom kopci něco je).

Nakonec jsem se na jeho motorce vozila celý den. Vlastně půl dne s ním na jeho motorce a půl dne s ním a jeho šéfem v jejich tuk tuku.


Na vrcholu kopce byla veliká socha Buddhy a malý chrám. Uprostřed kopce byl krásný pralesík se starým 'kolonizačním' (již nefungujícími) koupelemi a lázněmi z dob Britské kolonizace. Sameare se tam prošel se mnou, (zaplatil za mě i vstup! :)) ten byl ale jen 50RS) a pak mě vyvezl nahoru. Pak se omluvil a řekl, že musí jít do práce, že pracuje asi od 10-12 a pak znova od 4-10večer. Pracoval v Sport Baru Golden Eagel (doporučuji všem, mají tam kulečník i jiné hry, televizi na sportovní utkání, úžasné jídla které vám upraví na míru, mluví aglicky a mají tam celkem levno. Navíc kohokoliv se ve městě zeptáte tak to zná). Sjela jsem s ním do baru, a tam jsem potkala jeho šéfa. Ten říkal, ať se zajdu na ty 2 hoďky někam projít a že pak seženou tuk tuk a pojedou mi oba ukázat nějaké vodopády a čajové plantáže.


Nenechali mě ale odejít bez oběda. A tak jsem se mile ráda nechala pozvat na oběd - úžasnou zeleninovou polévku. (V takovém vedru bych fakt ostré kari nedala, to jen na večeři).

Menu v Golden Eagel



Jak jsem se tak procházela, zašla jsem si do banky vyměnit nějaké prachy. Štěstí se mě ale nepustilo, a tak mě obsluhovala fajná mladá studentka, která mi hned dala FB, číslo a nakreslila mapu kde a jak k jakým vodopádům a místům které můžou být zajímavé. Hned mi řekla, že jakékoliv otázky/problémy ám ji prostě napsat. A po celou dobu mého pobytu kontrolovala, že jsem v pohodě a že jsem v pořádku dorazila kam jsem měla. :))


Po nějakém to čerstvém džusu a procházce jsem se si zašla ještě do internet cafe (hlavní ulici za křižovatkou, směr Kolombo, 80RS/hod) a pak se vrátila na naši tuk tuk projížďku. Bohužel jsem na Srí Lance byla v období sucha no a tak i vodopád byl namísto něčeho obrovského spíš takový malinký proud z hadice. Příroda tam ale byla krásná no a cestou jsme se i zastavili v Hinduistickém chrámu. K mému překvapení jsem odcházela s Bindi na čele. (Červenou namalovanou tečkou) s požehnáním a rozesmátými společníky. Ty nejspíš ale rozesmála moje nevědomost nebo nepochopení.



Lipton - jak se zpracovává čaj

22. dubna 2014 v 17:04 | Kwítko |  Sri Lanka
O čaji jsem tu už psala spousty jiných článků a většina přátel ví že kromě čokoholika jsem i čajoholik. Proto pro mě bylo samozdřejmostí navštívit čajovou továrnu na Srí Lance (i když už jsem jich po světě navštívila několik).

Tenhle článek je spíše varování pro ty, kteří jsou na tom podobně s čajem, nebo kteří naopak ještě nikdy neviděli proces jakým se čaj zpracovává a chtěli by to vidět. Lipton's Tea Factory NENÍ továra kde chcete jít.

ALE LIPTON'S SEAT JEmísto kam chcete jít.

Na vysvětlenou, Lipton's Seat (bude o tom zvlášť článek) je oblast, kde se pěstuje čaj, který se vyváží pod celosvětově známou značkou LIPTON. Jedna z nejstarších a nejtradičnějších oblastí kousek od Haputale. Ono 'SEAT' (sedlo) je na vrcholku hory, kde vede nádherná procházka (7km) a tu procházku doporučuji, pro mě je to nejoblíbenější část Srí Lanky.

Před začátkem procházky je TOVÁRNA kde se ten čaj zpracovává. A tu vám doporučuji prostě přeskočit. Pokud nějakou chcete navštívit navštivte jinou.

Já tam šla i s pár lidma co jsem potkala na procházce, nakonec 'bylo nás 5'. Týpek co nás prováděl nám nejdříve odmítnul vydat z lístků, s tím, že nemá čím by nám vydal (3min před náma vyšla skupinka američanů, kteří taky platili vstupné takže nějaké prachy určitě měl!) a řekl, že teda ti z nás co nemají přesně prostě nepůjdou. My to nakonec nějak vyřešili mezi sebou a šli jsme všichni. (Bohužel? nejspíš to bylo první znamení)

Vstupné bylo 250RS (35Kč) a celá tour trvala asi 10min. Bylo to rychlé, uspěchané, část strojů byla mimo provoz, nesměli jsme si nic fotit (proto jsou fotky ve špatné kvalitě, musela jsem je dělat tajně a za pochoodu) a vše bylo (ne)vysvětleno s příšernou angličtinou. Takže kdybych většinu toho už nevěděla předem a nemohla si to domyslet tak bych se stejně nic nedozvěděla.

Tohle je konečý produkt, který se nasype do těch čajových pytlíčků, které máte k snídani každý den. Ale nebojte, na mapě níže vidíte, že mají všide nastražené pasti na krysy (RAT trap), kdyby náhodou...


Průvodce nás hnal od stroje ke stroji, z toho jich polovinu stejně přeskočil. Když jsme se chtěli zastavit u něčeho, on nás okamžitě volal k němu, otázky se snažil přeskakovat a nebo zodpovědět pokud možno nepřímo.


Tady vidíte druhy čaje. Je to továrna na černý čaj a jako specialitu dělají Bílý (stříbrné špičky nových lístků čajovnku, nezpracované a jemně/šetrně usušené). BOP se řadí k nejlepším, PEKOE je s 'pomerančovou příchutí' a tak dále. Tohle se dá vygooglovat a byla to asi jediná věc kde strávil průvodce více než 2min vysvětlováním.


Lístky se zkrátka nesčetněkrát usuší, nakrájejí, nasuší, roztrhají, vypraží, naštípají, rozdrtí na prach a pak se zrnka prachu třídí podle velikosti a to je pak kvalita čaje.

Den 1. Dubaj, Kolombo a Ratnapura

21. dubna 2014 v 19:00 | Kwítko |  Sri Lanka
Je to tady. Můj dlouho očekávaný výlet konečně začal. S vyhlídkou na 8 hodin, které musím strávit na letišti v Dubaji mě to nadšení trochu opouští, ale třeba to nebude tak strašné, ne?

Dubaj byl nakonec jen jedno velké nákupní středisko. Je těžké sehnat víza (a drahé) a tak sem to rovnou vzdala. Nebudu přece vynakládat zbytečně úsilí abych mohla na pár hodin v noci vypadnout z letiště. Pokud máte přestávku mezi lety delší než 8hod a neexistuje jiné spojení, které by tu přestávku zkrátilo máte v Dubaji automaticky nárok na 4-5* hotel kousek od letiště. Ten si ale musíte předem zarezervovat na stránkách letecké společnosti. Já nárok neměla, přestup byl přesně 8hod. a navíc tam prý byl i jiný let během noci do Kolomba. Já ale šla pro levnější variantu a tak jsem si musela počkat na letišti.


Jakožto, že nejsem zrovna nakupovací typ, zalezla jsem si do druhého patra k B východům, kde mají celkem (Ne)pohodlné lehátka, během noci se vždycky nějaké uvolní tak jsem nemusela čekat dlouho. Zdřímla jsem si a pak už hurá do dalšího 6hod letu směr Kolombo.


Hohoho. Tak jsem přistála, dostala razítko do pasu (ještě se to stále vlezlo do toho starého!) k tomu jsem dostala Sim kartu s kreditem. Hezký začátek. Na letišti se to vleče a já zaznamenávám první překvapivé pohledy. I od Evropanů. No jo, to ty moje vlasy. Začínám si uvědomovat, že to bude ještě spousta srandy a zážitků. I v Praze na mě mluvili anglicky, vždyť já s krosnou, svýma plandavýma kalhotama a 'rasta' vlněnýma vlasama asi fakt vypadala jako nějaký turista.

Vylezu z letiště a ze všech stran se na mě přitlačí taxikáři, tuktukáři, průvodci a vůbec kdokoliv kdo je zrovna v okolí. Připadá mi, jako by díky mě měli všichni ostatní co přijeli v letadle se mnou klid od všech těch 'pomocníků'. Tipuju, že to jsou zas ty VLASY. Nejsem ale žádný začátečník v cestování no a tak si to rovnou namířím směrem co nejdále od letiště. Za plotem tam vidím nějaký autobus s místníma. To je přesně ono.

Měla jsem přiletět už v 13hod. než jsem se ale vymotala z letiště a dojela autobusem těch 30km do Kolomba už bylo téměř půl páté. Na autobusáku v Kolombu jsem si teprve uvědomila jak je Srí Lanka blízko k Indii. Veškeré filmy,které ukazují ten zmatek, hluk, kravál apod. v Mombaji nelžou. Přesto mi to přišlo krapec jiné než Thajsko, Malajsie nebo Čína. Bylo to úžasné, vždyť to je přesně to co na tom cestování zbožňuju. Než najdu někoho kdo umí anglicky a ten než najde někoho kdo ví odkud odjíždí autobusy do Ratnapury stačí mě dvakrát téměř přejet autobus a třikrát tuk tuk. Po autobusáku běhám sem a tam, nejdřív já, pak s anglicky mluvícím dobrý mužíkem, který chce pomoc, pak ve skupince až 5ti lidí, kteří se od dalších kolemjdoucích snaží zjistit odkama, že jezdí ten autobus tam kam chci. Protože už je 17hod. bojí se, že autobusy už nejezdí, ale nakonec mi někdo ukáže na nějaký bus a já vděčně zalezu dovnitř.

Všechny tváře jsou opět upřené na mě. Nevím jestli je to tím, že jsem jediná cizinka (ano, úmyslně jsem si vybrala město, kde prostě cizinci nejezdí) tím, že můj batoh málem neprošel dveřma autobusu (ne, nemám tak velký batoh, ale ty dveře jsou prostě strašně malé!) nebo pro změnu opět vlasama.

Jsou to vlasy. Babička co sedí předemou se směle otočí a začne mě tahat za copánky. Nejvíce se ji líbí ty modré. Škoda, že neumí anglicky, zajímalo by mě co se ji honí hlavou. Když ostatní vidí, že si 'šáhla' začnou vášnivě diskutovat a pokukovat. Já se jen usměju, 'pohodlně' se usadím (v rámci možností) a koukám z okna.

Lístek nemám. A to ani 20min potom co jsme vyjeli ze zastávky. Však ono to nějak přijde. To už jsem se naučila. Někdo nějak někdy zmínil, že by to měly být asi 3,5hod cesty. Je to jen asi 130km ale tak já už se dávno naučila neposuzovat jak dlouho mi to někam potrvá na základě vzdálenosti. V Evropě 80km za hodinu dáte bez problému, v takovém Mongolsku nebo i Filipínách to může trvat celý den. Ano, v autě.

Po tom co jsme vyjeli z něčeho co vypadalo jako malé vesničky přidružené ke Kolombu přišel týpek s papírkem v ruce, postupně dával lístky všem a tak už jsem si přichystala nějaké ty drobné . Kolombo - Ratnapura autobus stojí pouze 117rupií, což je přesně 18Kč. Pche, za to doma nemám ani půlhodinovou jízdenku na tramvaje. Mince moc nepoužívají, takže podle toho kdo má jaké drobné většinou zaplatíte 110,115 nebo 120, ale to už jsou haléře.

O pět hodin později, kdy už bych neslyšela ani kdyby mi někdo trumpetou troubil do ucha vedle mě, kdy už jsem nevěděla jestli ještě mám kolena a kdy už jsem si nebyla jistá jestli Srí Lanka je opravdu tak dokonalá se nám porouchal autobus.

Přehled cen na Srí Lance

21. dubna 2014 v 13:00 | Kwítko |  Sri Lanka
Ještě mě napadlo, že je dobré vědět kolik co zhruba stojí na místě kam jedete, ať vás to nepřekvapí a ať místní třeba nevyužijí vaší nevědomosti a nepřiplatíte si za nevědomost.

Takže, protože jsem si tentokrát zapisovala veškerou útratu (a už nikdy více! :D je to děs pořád počítat prachy) tak ty ceny budu mít přesně :)

Kurz je 1Kč = 6,5 SR (Srí Lanka rupie)

Jdeme na to!

Jídlo

Rotti - zeleninova 60-80
s banánem 80-200 (od 150 to byva v turistickych oblastech)
Kokos (takový ten co vám ho otevřou a vy si ho celý vypijete) - 50
Čerstvý džus - 80 (v pouličním stánku) a 200-300 v restauracích
baby Banány - 40/4ks
čaj - v místních to je jen za pár šupů a téměř zadarmo s jídlem, ale v hostelu/restauraci kolem 40
voda 1-1,5l - 70-100
Kari + rýže - 120-250

Doprava


tuk tuk po městě - 100-150
autobus (státní) - můj výpočet je tak 35RS za 30min jízdy :) ale přesné ceny budu psát u článků
vlaky - 3.třída - 130/6hod jízdy

Vstupy

Lví skála, Polonawura a Anuradhapura - 25-30USD
Lonely Planet doporučení (všechno turisticky známé) - počítejte s minimálně 10USD
méně známe chrámy, jeskyně apod. - 200RS

Ubytování

-hodně záleží co snesete, jak moc chcete ušetřit apod. Já v pokoji nikdy nestrávila hodně času a tak mi bylo jedno kde spím, když jsem našla nejlevnější možnost tak sem do toho šla. Cestovala jsem sama a je to cena pro celý pokoj, když se ke mě přidal kamarád většinou celkovou cenu zvýšili asi o 500RS.

nejlevnější pokoj (celkem špinavý, nic moc vybavení, občas sdílená koupelna) - 500RS
normální pokoj (v Hotelu! - vlastní koupelna, čisté povlečení, hezké vybavení...) 1500RS
když jsme byli 2 v normálním pokoji vyšlo to na 750-1000/osobu

No to je tak prozatím vše k cenám :)

teď konečně hurá na nějaké ty zážitky, co?

Srí Lanka - jak z letiště

20. dubna 2014 v 17:00 | Kwítko |  Sri Lanka
Takže, tady je pár tipů o letišti, busech do a z a tak dále...

Co je dobré vědět o letišti v (ne)Kolombu

1) Letiště, i když se jmenuje Kolombo tak v Kolombu není. Je od Kolomba vzdáleno 37km. Nejbližší město (7km) je Ngombo.

2) Letiště je pomalé!!! Asi dvě hodiny mi trvalo, než jsem se vymotala z letadla, prošla pasovou kontrolou a dostala svůj batoh. A to už jsem měla víza předem zajištěné! Takže radím, dopřejte si dost času. Mohla to být vyjímka, ale i tak to znamená, že se to stává :)

3) Pokud se usmějete (možná i bez úsměvu) a jedete na Srí Lanku turisticky jen na krákou dobu (2-3týdny) dostanete u přepážky s pasovou kontrolou zadarmo SIM kartu s kreditem. (Ten se vám odečte poté co si znovu nabijete kartu, ale pokud vám ten kredit bude stačit tak to je ještě lepší. Volání/psaní SMS je strašně levné.) Kredit je 50SR, jedna SMS na místní síť stojí 0,3SR, SMS do Evropy stojí 6,4SR (což není ani 1Kč).
- já kartu dostala, někteří co jsem potkala a co cestovali na delší dobu ji nedostali, tohle tedy odhaduju na základě toho co se mě ten týpek u kontroly ptal a co mi říkali ostatní :)

4) Z letiště jezdí autobusy všeho druhu do všech směrů. Taxík fakt nepotřebujete.

5) Na cestě mezi letištěm a Ngombem/Kolombem se ve špičce tvoří kolony, a tak vždycky dejte přednost (krapec) drahšímu busu, který jede přes dálnici. I tak těch 30km může trvat i 2-3hod. (Špička je ráno 7-9hod, a večer 4-6hod).

Autobusy - Ngombbo/Kandy/Kolombo

Většina lidí Kolombo vlastně přeskakuje a to já taky doporučuju. Nic zajímavého tam není, a noc před odletem je vždycky lepší zůstat třeba v Ngombu, které je od letiště kousíček (7km) má hodn levných hostelů a hezkou pláž.
Při příletu většina lidí směřuje nejdřív do Kandy (je to ve středu ostrova) nebo přímo jedou kamkoliv mají naplánované.

Pokud směřujete do Antického trojúhelníku (těch starých pagod apod. na severu) tak je nejlepší vyjet hned směr Ngombo. Pokud chcete směr Arugam Bay nebo do středu země, je lepší Kandy, no a pokud chcete do hor (Central Highlands) nebo na pláže na jihu, nejdřív si to namiřte přes Kolombo.

Ngombo

Do Ngomba jezdí autobusy, ale protože je to tak blízko není ani tak drahé nasednout do Tuk tuku (taková jezdící tříkolka) a ten vás za 500RS tam zaveze. (asi 70Kč) a máte to jako takový místní privátní taxík.
Před letištěm jsou všechny busy na levé straně až 'za letištěm' co nejdále od taxíků, ale nejlepší jsem zjistila je se zeptat strážníků a policajtů. Ti se vždy snaží pomoci turistům a odehnat taxikáře. To jsem viděla všude po Srí Lance, i na plážích mají speciální hlídky a když vidí, že místní obtěžují turisty tak si je podají na kobereček. Uvědomují si totiž, že to takhle škodí nejen danému člověku ale celkovému obrazu Srí Lanky ve světě.
V Ngombu jste do 30min.

Kolombo


Já jela nejdříve do Kolomba na hlavní autobusové nádraží. Jezdí tam busy všemi směry. Bus stojí za plotem na levé straně. Existuje bus který jede po 'staré cestě' - ten je levnější (kolem 50RS) ale trvá (i když není velká zácpa) i dvě hodiny. Staví totiž v každé dědince. Pak jsou AC busy, (AC - s klimatizací) ty jezdí přes dálnici, jsou mnohem rychlejší a pohodlnější ale krapec drahší. Přesto jedna jízda AC busem vyjde jen na 120RS (ani ne 15Kč).
Autobusy jsou na Srí Lance opravdu šíleně levné!

Kandy

Protože jsem tím směrem nejela, moc toho nevím. Kousek od letiště by ale měla být malá autobusová stanice, kde staví všechny busy projíždějící přes dálnici směr Kandy. Takže by neměl být problém se tam dostat. Je to ale nejdále a tipuju že to může trvat něco kolem 3hod.