Březen 2014

Pasti na střední třídu - utrácíme zbytečně?

31. března 2014 v 21:37 | Kwítko |  Jak cestovat levně
Tak tento článek je ze stránky Pravý prostor a sama bych to nenapsala lépe... trochu zaměřený na Prahu ale já můžu říct, že mi to připomíná většinu vyspělého světa. Na konci dodám jen pár poznámek a připomínek...

Od určitého stupně obecného blahobytu se nejlukrativnějším nástrojem obživy stává pasení se na slabých místech lidské povahy, popřípadě obohacené o jejich další cílené zeslabování. Konkrétní formy se sice mění v čase (odpustky byly nahrazeny podstatně totožnými emisními povolenkami), a zejména jsou různé návnady na různou kořist, tedy na různé typy lidí, a na různé příjmové vrstvy, ale princip zůstává.
Je jednou z předností tržní ekonomiky, že ačkoliv se lze pokusit zneužívat nedovtípivosti ostatních, přesto má první, poslední a hlavní slovo nakonec spotřebitel, a donucování je nepřípustné - upír nemůže přes práh, pokud si ho tam někdo sám nepozve. Že si je tolik lidí zve, a považuje to za běžné, správné a nutné, to je věc druhá, a jedná se o problém individuální, nikoliv hospodářsko-politický.
Běžné formy ojebávání známe.
U nízkopřijmových skupin je to jasné, zejména - cíga, kořalka, bedny, teleshopping, zázračné hrnce, spotřebitelské úvěry, multilevel marketing, jehovisti, vesmírní lidé a astrovložky, Blesk, Provident, KSČM, odbory, Lidl.
Zatímco klíčem k oškubání lopatáče je jeho absence sebeovládání, projevená zejména jako neschopnost odložit spotřebu, impulzivní nákupy, sklon k psychickým závislostem, víra v koláče bez práce, potřeba šetřit ať to stojí co to stojí a nadšené skákání na libovolný líbivý špek, u střední třídy jsou to frustrované ambice, ventilované kargokultem. Namísto budování skutečného bohatství jsou pořizovány jeho vnější znaky.
Na vyšší střední třídu celkem úspěšně cílí luxusní značky, a soudě dle situace v pražských ulicích a kavárnách možná vůbec nejúspěšněji konglomerát Louis Vuitton Moet Hennesy.
Iracionální spotřeba vysokopříjmových skupin má dvě světlé stránky - jednak dochází výdaji za status symboly k přirozené redistribuci bohatství (oproti té násilné daněmi), takže blbnutí jedněch je chlebem druhých, a jednak je epický sklon zejména Arabů, Rusů a Číňanů k utrácení za zlaté záchodové mísy a limitované šestikusové série Lamborghini to jediné, co jim brání koupit si za volné drobné zbytek zeměkoule.
Zatímco střední třída pořizuje vedle užitné hodnoty i nějaký nehmotný pocit (bylonebylium), velmi bohatí pořizují výhradně pocit, protože všechno ostatní už mají. Primitivní lidé poptávají primitivní pocit výlučnosti. Neprimitivní lidé poptávají rafinovaněji, zajímavější pocity, zejména tyto: "Jsem dobrý člověk", a "Můj život něco znamenal".
Tady je pak základní existenční nejistota a touha po smyslu jedněch, odhalená díky uspokojení běžných potřeb, chlebem a léky milionů.
Tu se pak hraje docela jiná hra. Superlevel na superbohaté je, bohužel, veliká převeliká část charity, dobročinných nadací a rozvojové pomoci. Poslat ovšem peníze někam na konto nestačí, resp. stačí to pouze tehdy, když jde jen o pocit, a ne o skutečnou potřebu někomu pomoci. Vůbec se nedivím Gatesovi, kterému o něco jde doopravdy, že si raději založil vlastní nadaci, než s tak závratnými sumami nechat hospodařit obvyklé "neziskovkové" kleptomarxisty. Ztráty třením v podobných sdruženích jsou ohromné, ať už jsou jejich deklarované cíle sebechvályhodnější, nemluvě o reálných výsledcích jejich práce - totiž zakonzervování politické a ekonomické situace v zemích, které ze všeho nejvíce potřebují změnu. Je to ohromná škoda, protože dobrovolný transfer prostředků na dobročinné účely je mnohem lidštější, než když totéž probíhá nedobrovolně formou daní - ale bohužel stupeň zpronevěry svěřených prostředků je stejně tak ohromný. Samostatný level je hnutí Greenpeace, jehož námezdný charakter je legendární.

Nejzajímavější je to ovšem u střední třídy, už proto, že je největší, nejnadějnější, oproti těm nižším napravitelnější, oproti těm vyšším zase zranitelnější, a dost možná představuje to nejzdravější, co ve společnosti vůbec je.
Kam odtéka tak velká část bohatství střední třídy je vynikající otázka. Na jednu stranu za to pochopitelně mohou daně, které právě na střední třídu dopadají nejtvrději - ale není to všechno. Máme vyšší příjem na hlavu, než kdy kdo kde v dějinách, podstatnou část bohatství společnosti drží právě střední třída, a stejnak. Lidi dávaj jen tak tak nájem/hypotéku a provozní výdaje, a jistě se málokdo cítí nějak blahobytně. Odpověď je, že si to z podstatné části děláme spotřebními zvyklostmi. Utrácíme za blbosti.
Je tedy potřeba hýbnout se spotřebními zvyklostmi. S těmi se ovšem pokouší hýbat ledaskdo. Poslední dobou se ta šetrnost rozmáhá a chytá až anticivilizační rozměry, že bychom si měli málem chovat v bytě slepice, svítit si lojovou lampou, pěstovat na balkóně vlastní brambory a hnojit si je vlastními, Kamile, hnojivem. Nalepila se na to taková divná, zpátečnická, alternativně-regresantská ekověc, dvojnásob tragikomická svým sklonem k vytváření svébytných pastiček na (alternativního) blba, o které to ve skutečnosti neni. Nejde o to, odejít do komuny dělat Óm nad záhonem biohrášku, zakázat dětem školu, pít jen konopný vývar a nechat si narůst dredy na hlavě, v podpaží i v ohanbí. Tu nejde o tesknění po jednodušším, nebo úplně jiném světě. Jde o to, nenechat se systematicky voškubávat. A to poslední, k čemu bych vyzýval, by bylo držgrešlování, tím méně kompenzační blbnutí ("Neumím obstát v mainstreamu, takže mainstream je hloupý."). Vyzývám k racionální spotřebě, po které zbyde i na osobní investice. Je to prostě o zdravém kritickém rozumu při rozhodování o výdajích. Následující je úspěšný skromný pokus o zdravý rozum.
Podíváme se na zoubek několika nejobvyklejším způsobům ojebávání městské střední třídy. Složeným účinkem níže uvedených a dalších spotřebitelských úletů je skleněný strop sociální mobility, přes který se střední třída málokdy stane nadstřední, neboť většinu jmění rozpustí v píčovinách.
Podobnosti s makrosituací celé západní civilizace, strukturou státních výdajů, zaseklým hospodářským růstem a dluhovými pastmi, stejně jako nejčastěji tlačenými alternativami, které jsou ovšem ještě horší, než norma, nechám na domyšlení bádavému čtenáři.


Hlasovánííííí :)) Foto soutěž výhra pro Madagaskar!

27. března 2014 v 19:43 | Kwítko |  ostatní
Nějak blbne internet.. už sem to tu zkoušela dávat odpoledne no ale tak maximálně to tu bude dvakrát...

Dostala jsem se na soutěž do TOP 10 na své Univerzitě a nejlepší fotka (nejvíce líbí se mi na FB) dostane poukaz na Amazon...
Já bych ten poukaz použila abych koupila více knihna svůj projekt na Madagaskaru a udělala více dětí šťastnými... takže kdybyste byli tak zlatí a hodní a klikli TADY a dali 'like' nebo 'líbí se mi' a klidně i sdíleli a pomohli mi aspoň takto sehnat nějaké peníze na BOOKFEEDING MADAGASCAR projekt budu ráda!!

O projektu se dočtete i ve starších článcích :)

Děkujiii

Budhistické centrum na Srí Lance

23. března 2014 v 17:06 | Kwítko |  Sri Lanka
Tak jsem se tak koukala co a jak budu dělat na Srí Lance a narazila jsem na tohle úžasné Budhistické meditační centrum.
Zkrátka zaplatíte 1000Rupií za den (v ceně je vegetariánské jídlo na celý den a ubytování) a denně děláte vše co je na programu. Jsou to většinou různé druhy meditace a relaxace.

Musíte (měli byste) následovat program, který můžete najít na této stránce.

Vstává se opravdu brzo, občas během dne můžete dělat jógu nebo jiné cvičení a je to úplně dokonalé pro lidi, kteří mají zájem o Buddhism nebo i o to ať se prostě odprostí od každodenních myšlenek a ať jim to v hlavě občas prostě 'ztichne'.

Bohužel, většinu času se musíte předem ohlásit a zabookovat místo na jejich stránce, ale to jen proto, že jsou dny v roce kdy je to opravdu plné a oni taky nemusejí mít místo.

Upozorňuji, že tam není elektrika a ani teplá voda :)

http://nilambe.net/


BookFeeding projekt má český web!

23. března 2014 v 16:51 | Kwítko |  Madagaskar
Takže, konečně jsem našla dost času a vytvořila jsem český web speciálně pro můj letní projekt na Madagaskaru.




Takže to sdílejte, pošlete kamarádům, nebo lajkujte stránku na Facebooku :)

BOOKFEEDING - web k mému projektu na Madagaskaru

20. března 2014 v 13:40 | Kwítko |  Madagaskar
Ho ho ho :)

dlouho jsem nic nepsala... to víte, práce až 40hod týdně a k tomu studentem na plný úvazek a do toho všeho eseje, plánování mého výletu na Srí Lance a hlavně... a HLAVNĚ... mého projektu na Madagaskaru :))

Pro ty anglicky mluvící zde je Web který jsem včera konečně dodělala o tom projektu.
A jestli na ten projekt přispějete pár kaček místo na piva budu taky ráda... 100% jde na projekt já si z toho žádne pivo nekoupím :))

TADY ten odkaz rozpošlete všem kamarádům :) a taky tu FB stránku klidně lajkujte, sdílejte a tak všechno :) Vždyť je to pro dobro dětí na Madagaskaru :)


Já si zas zkusím najít chvilku a hodím sem nějaký te článek už brzy :) Slibuji!



Travel Tag - 10 faktů o mých cestách

6. března 2014 v 19:03 | Kwítko |  ostatní
Tak sem tak nějak na Travel Tag narazila a řekla jsem si proč ne... :) Je super, že se na světě najde více backpackerů a hlavně v česku potřebujeme trochu otevřít ty zabedněné hlavičky a nechat ten cizokrajný vzduch na nás občas dýchnout i se zkušenostma :)

1) Jáká je tvá nejoblíbenější země?

To se můsí vždycky začít tím nejtěžším? Jak tak přemýšlím já asi nemám Ne-oblíbenou zemi... Všechny mají své nej z různých důvodů...

¤ Mongolsko - pro svou nejzachovalejší kulturu, krajinu, milé lidi a můj NEJDELŠÍ stop v životě (přes 7dní se stejnými řidiči!)
¤ Filipíny - prostě protože to jsou Filipíny, byla jsem tam dvakrát, z toho jen půl dne na pláži a myslím, že Filipíny si zalouží ocenění i za jiné krásy než jen nudné pláže..
¤ Španělsko a Norsko - protože to jsou prostě úžasné protiklady, kde se stopuje úplně dokonale a kde vás lidi každý den pozvou domů a na jídlo a je tam tolik míst kde se dá ztratit...
- no abych nevyjmenovávala všechny státy, největší NEJ si asi zaslouží Čína a Taiwan (myslím, že česky je to Tchajwan :-)

¤ ČÍNA - neomezené možnosti památek, přírodních úkazů a vesnic, které jsou tak rozmanité, že jsem to ještě nikdy nikde nezažila. Každá provincie je jak jiný stát, s jiným jazykem, jídlem, prostředím a přírodou. V Tibetu mi v létě sněžilo, Xinjiang je z většiny zahalen pouští, Yunan má krásné rýžové terasy, Chengdu má pandy... Navíc ty jejich nudle! a ty jejich ceny! a vlaky! a vůbec!
Tchajwan -technicky je to vlasntě část Číny... je to asi úplně nej nej státeček. Potkala jsem tam ty nejlepší lidi na světě, místní jsou nejhodnější a nejmilejší, a k tomu všemu mluví mým oblíbeným jazykem - mandarištinou a tak si můžu i objednat něco v restauraci. Mají tam hory nad 3000m ale i krásné pláže, jezezra ale i rýžové pole... Je to tam prostě dokonalé!

2) Zima nebo léto?

No asi jako většině pravým/hardcore cestovatelům mi to je jedno. Vždyť ono koncept Zima nebo Léto je jen u nás v Evropě. Letos při mém stopu přes Asii mi začalo sněžit v červnu v Číně a potom znova v červenci v Kyrgyzstánu. Pak jsme sešli dolů k jezeru, teplota byla nějakých 25°C ale jezero mělo jen 10-12°C, (Kyrgyzstán má jedno z nejhlubších jezer, takže to je něco jako Bajkal, prostě se nevykoupete nebo zmrznete). Na Kilimanžár v Africe jsem taky lezla s rukavicemi a zimní bundou. Ano - V AFRICE! A potom jsou případy kdy jsem ve Skotsku v prosinci, a můžu si klidně vzít krátký rukáv, protože venku je sice zataženo a 'chčije a chčije' ale je vlasntě teplo.
No a pak tu máte tu celou věc s místy jako Hong Kong, Filipíny a Borneem, kde je buď pocitová a skutečná teplota něco úplně jiného, nebo je vlhkost vzduchu tak vysoká, že vám je jedno jestli zima nebo léto, hlavně ať zase můžete dýchat a nebo se ven přes deštné období ani nepodíváte...

3) Jaká je tvá vysněná destinace?


Svět. As simple as that.
(hrozně ráda bych si zastopovala po ostatních '-stánech' (Pákistán, Afghánistán, Turkmenistán, Uzbekistán...) a taky se podívala do Nepálu a Izraele. A pak je tady celá Jižní Amerika... prostě celý svět :)
Naštěstí už mám před sebou Srí Lanku, Madagaskar, Jižní Afriku a Madeiru s Reunionem... tak se do konce léta má cestovací závislost snad nabaží dosyta.

4) Kolik zemí jsi už navštívila?


Map Legend: 14%, 38 of 263 Territories
visited


AustriaBelgiumBruneiCambodiaChinaDenmarkEgyptCzech RepublicFranceGibraltarGermanyHong KongCroatiaHungaryItalyKenyaKyrgyzstanKazakhstanSlovakiaLuxembourgMacauMongoliaMalaysiaNetherlandsNorwayPolandPhilippinesRussiaSingaporeSpainSwedenSwitzerlandThailandTurkeyTaiwanTanzaniaUnited KingdomUkraine
living my dream

Takže momentálně je to na 38 územích, hodně záleží jestli počítáte Hong Kong, Macau, Tchajwan, Skotsko, Tibet nebo ne. Některé toto zahrnuje a některé ne, myslím že nějakých 36 oficiálních států mám. Ale opět, Malajsii sem třeba navštívila dvakrát (pevninu a Borneo) a příjde mi to jako dva rozdílné státy, lidé z ostrova někteří nikdy ani nebyli na pevnině a pořád to je jen jedna Malajsie... takže spíš jen tak pro informaci :)

Příběhy Zen

5. března 2014 v 21:04 | Kwítko |  Buddhismus
Dneska sem si dala práci a našla a přeložila jeden z mých oblíbených Buddhistických Příběhů ZEN.

Tak doufám, že se budou líbit.

Hakuin byl ostatními chválen za svůj spořádaný
život, dokud však jednoho dne neotěhotněla
mladá vesnická dívka, která tvrdila, že právě
Hakuin je otcem jejího dítěte. Vesničané se kvůli
tomu rozzlobili. Když se dítě narodilo, přinesli jej
Hakuinovi a nakázali mu, aby se o ně staral, protože
bylo jeho. Hakuin odpověděl: "Když to tak je,
proč ne?" a ujal se děcka a staral se o ně. Po roce
dívka přiznala, že skutečným otcem dítěte je vesnický
mládenec a to donutilo vesničany, aby se
zahanbeně vypravili k Hakuinovi a vyžádali si
dítě nazpět. Když ho navštívili, pověděli mu, že
není otcem tohoto dítěte, a Hakuin řekl: "Když to
tak je, proč ne?" a vzdal se dítěte.

- pro ty, kteří to moc nechápou... tak nějak polopatické rozuzlení by se dalo shrnout takto: Cokoliv v životě přijde nebo odejde, je jen na vás jak se k tomu postavíte, jestli danou událost ohodnotíte v hlavě jako dobrou či špatnou i jestli svými činy se rozhodnete zastavit šíření trápení nebo ho jen dále rozšiřovat. Hakuin nechtěl ať se šíří, tím pádem vše utichlo dokud se vše nevyřešilo. Když byl čas aby se dítěte vzdal tak se ho vzdal.

V našich životech to můžete použít i v méně triviálích situacích. Pokud se s někým hádáte nebo má někdo blbou poznámku, kousněte se do jazyku, řekněte si "Když to tak je, proč ne?" a udělejte krok ku předu. Když myslíte vážně co děláte, nezkazí vám to den, nebudete zklamaní, naštvaní a nešťastní a tak ani vaše špatná nálada se nebude nikam šířit :)


No a teď jsem našla ještě jeden takový hezký :) Ten už snad vysvětlení nepotřebuje...


Starý Indián vyprávěl o bitvě, která probíhá uvnitř každého člověka svému
vnukovi.
Říkal: "Je to jako bitva mezi dvěma vlky. Jeden je sobeckost, hněv, falešnost
závist, žárlivost, hrubost, nenávist, sebelítost a namyšlenost. Ten druhý je radost, klid, naděje, láska, vyrovnanost, skromnost, laskavost, štědrost, věrnost, soucit a důvěra".
Vnuk se zeptal: "A který vlk vyhraje?" Starý Indián odpověděl, "Ten kterého krmíš".

BOOKFEEDING - můj projekt na Madagaskaru

5. března 2014 v 1:12 | Kwítko |  Lepší Svět - Super Projekty
Takže... je to tady a já oficiálně začala svůj druhý projekt v Africe... Tentokrát ale je to už celé jen na mě, sponzora už nemám jen jednoho (v Keni jsem předloni více méně dostala všechny peníze z jedné charity, která mi peníze dala na mnou vybraný projekt). Tentokrát jdu na všechno od základů a sama. Naštěstí má 2letá spolupráce s Kipepeo Fundation (v češtině tady) mi slíbila, že se zaručí za můj projekt a tak můžu říci, že i můj druhý projetk bude oficiálním projektem pod charitou (neziskovou organizací) která je oficiálně registrovaná v Česku i v Británii.

O Kipepeo ještě časem něco napíšu ale dneska se vrhnu na základní koncept mého projektu. :)

Název je Madagascar Bookfeeding project, (Madagaskar - projekt krmení knihami) asi tak nějak bych to přeložila... Zkrátka BOOK= Kniha, Feed = nakrmit koncovka -ing je znamená průběh... Je to v angličtině, stejně jako celá FB stránka, protože jsem momentálně ve Skotsku a i tady doufám, že získám většinu sponzorů, darů a knih.
Navác jsem to oficiálně začala včera o půlnoci a tak sem to ani nestihla ještě napsat i v češtině, ale přemýšlím o tom, že to udělam dvoujazyčné.

O co jde...

Jsem v kontaktu s jednou místní z Madagaskaru a ona vlastní tento dům:



Ona sama ale už bydlí s celou rodinou ve městě a dům tak nějak trouchliví ve vesnici kde vyrůstala. Vesnice nemá tekoucí čistou vodu ani elektřinu. Je tam okolo 40dětí co chodí do školy a to je tak veškerá výplň jejich volného času...

Toto je škola:






No a já jsem se s touto paní domluvila, že se ji pokusím pomoci splnit její sen a vytvořit z té budovy jakousi knihovnu/kulturní dům/zábavní centrum vesnice... Proto můj projekt spočívá ve sběru knih, her, hraček a hlavně dotací (za které to potom koupím).

Jak kdo může pomoci?

Věc se má tak, že pro většinu je lepší a spolehlivější přispět nějakou tou knihou (obrázkovou nebo Anglickou či Francouzskou) či hrou, problém je ale v tom, že poté nastává velký problém v tom, jak dané věci převezeme na Madagaskar. Je to všechno mnohem jednodušší a dokonce lepší pro ekonomiku Madagaskaru (což je jeden z nejchudších států světa) když se vše nakoupí až tam. Pomůže to ekonomice, vše je levnější a dá se nakoupit přesně to co je potřeba.

Tím ale nechci říct, že nechci žádné knihy.. Lepší něco než nic :) Proto ti, kteří by rádi přispěli nějakou tu korunku můžete to udělat přes oficiální stránku charity: TADY stačí kliknout na DONATE NOW a pak už jen vyplníte kolik (je to v librách a jedna libra je asi 30Kč) a vyplníte údaje na kartě. Slibuji, že žádné peníze nejdou mi do kapsy a nebudou ani použity na mé náklady. Já si platím svou letenku, své výdaje na ubytování, jídlo, dopravu a všechno společného s organizací projektu. Jdu do toho s tím, že je to můj projekt a něco musím investovat. Peníze které vyberu použiju jen na přepravu knih a darů z Evropy na Madagaskar a pak za nakoupení knih a her apod. na Madagaskaru.

Dále můžete pomoci právě tím, že můžete darovat nějakou tu hru či knihu, které můžou bý na Madagaskaru k prospěchu. Momentálně jsem ve Skotsku ale v dubnu budu na pár dní v Čechách a podle toho jak se projekt rozjede, nejspíš uspořádám nějakou akci/přednášku kde mi vše můžete předat. Když tak pište pište kdyby někdo měl zájem (a s místy kde).

Další způsob, jakým pomůžete a snad vás to ani nic nebude stát je když si zkopírujete tento článek, dáte o tom vědět co nejvíce lidem nebo když nám "olajkujete" stránku na Facebooku. Stránka projektu Madagaskar a tady je stránka již zmíňění charity Kipepeo. Budu ráda pokud stránku třeba přepošlete kamarádům apod. všechna pomoc se počítá! :))

O projektu vás budu tak nějak průběžně informovat... doufám, že se to nějak dobře rozjede a snad se mi podaří alespoň trochu udělat svět lepším místem.

Cestujete? Vykreslete si trasu a ukažte ji ostatním :)

2. března 2014 v 23:16 | Kwítko |  Stojí za to
Takže, dneska jen rychlovka a opět vás odporučím na jednu ze svých oblíbených webovek na cestování...

Teda nejsou tam žádné tipy ani rady, ale pokud plánujete nějaký výlet do končin, o kterých normální lidé neví, nebo pokud plánujete velký Eurotrip nabo Asiatrip tak vám doporučuju použít "GoProTraveling". Je to úžasně jednoduché a hrozně hezky to animuje.

Zkrátka si postupně vyznačíte místa či města, cesty nebo památky na mapě, pospojutete a vyberete si jakým dopravnim prostředkem se budete dostávat z místa na místo. Poté si jen vyberete hudbu a stisknete "play".

Celé cestování se vám (nebo vaší babičce) přehraje a oni si budu moci mnohem lépe představit jak a kam budete cestovat. Není nad takový Elektronický - pohyblivý Atlas světa, co?

Tady máte už slíbenou stránku a hurá na to :) Je to mnohem lepší než Google maps!

(a tady se můžete mrknout na část mého výletu z Hong Kongu domů, je to před cestou samotnou takže nakonec byly nějaké změny a místo auta jsem stopovala a dojela jsem až do česka přes Mongolsko a Rusko k tomu ale jen tak pro představu)

Příběh Vajíčka

1. března 2014 v 22:52 | Kwítko |  volnomyšlenkařina
Takže, dneska jsem si uvědomila, že jsem sem ještě nedala tu nejlepší povídku/příběh/povídání vůbec...

Jmenuje se to Vajíčko. Jednoduché ale pro ty, kteří mají rádi ten typ věcí, které když dočtete/dokončíte vás donutí zůstat v sedě a přemýšlet ještě nějakou tu minutu, doporučuji přečtení následujícího...

Pro ty, kteří raději v jiném jazyku než češtinu dejte vědět, klidně vám to pošlu v angličtině, španělštině či jiném jazyku. Vždycky vás to ale dovede ke stejné myšlence. ... teda je pravda, že musíte být nasměrování asi tím správným směrem, aby jste neksončili v třetině a neřekli, že je to blbost... ale... no co už, přečtěte a komentujete a dejte vědět co vy na to :)


Vajíčko

Byl jsi na cestě domů, když jsi zahynul.
Byla to bouračka. Nic zvláštního, nicméně smrtelná. Zůstala po tobě manželka a dvě děti. Ta smrt byla bezbolestná. Záchranáři dělali co mohli, aby tě zachránili, ale marně. Tvoje tělo bylo úplně rozmlácené, takže můžeš být rád, věř mi.
A tehdy ses setkal se mnou.
"No... a co se vlastně stalo?" Zeptal ses. "Kde to jsem?"
"Zemřel jsi," řekl jsem s naprostou samozřejmostí. Nemá smysl chodit kolem horké kaše.
"Pamatuji si na nějaký náklaďák... šel do smyku..."
"Jo," řekl jsem.
"Já... já jsem zemřel?"
"Jo. Ale nemusíš se kvůli tomu cítit špatně. Každý zemře," odpověděl jsem.
Rozhlédl ses kolem sebe. Byla tam prázdnota. Jen ty a já. "Co je to za místo?" Zeptal ses. "Tohle je posmrtný život?"
"Víceméně," odvětil jsem.
"Ty jsi Bůh?" Zeptal ses.
"Jo", odpověděl jsem. "Jsem Bůh."
"Moje děti… moje žena." Řekl jsi.
"Co chceš vědět?"
"Budou v pořádku?"
"To je úžasné," řekl jsem. Sotva jsi zemřel a už tě zajímá hlavně tvoje rodina. I tady je to přece zajímavé."
Pohlédl jsi na mě s úžasem. Tobě jsem jako Bůh nepřipadal. Vypadal jsem prostě jako nějaký obyčejný muž. Nebo snad žena. Možná že i jako nějaká nevýrazná autorita. Spíše jako učitel gymnázia, než všemohoucí Bůh.
"Tím se netrap," řekl jsem. "Budou v pořádku." Tvoje děti budou na tebe vzpomínat vždy jen v dobrém. Ještě nedorostly do věku, kdy by tebou začaly pohrdat. A tvoje žena bude sice předstírat smutek, ale ve skutečnosti se jí hodně uleví. Vždyť si to řekněme na rovinu: vaše manželství se už rozpadalo. Ale jestli ti to nějak pomůže, tak ti můžu říct, že se za to bude hrozně stydět, že je ve skutečnosti ráda, že se tě zbavila.
"Ach," řekl jsi. "A co teď?" Teď půjdu do nebe nebo do pekla nebo někam?"
"Ani tam, ani tam," odpověděl jsem. Reinkarnuješ se."
"Aha," řekl jsi, takže hinduisté měli pravdu."
"Všechna náboženství mají svým způsobem pravdu," řekl jsem. "Pojďme se projít."
Kráčeli jsme prázdnotou, ty jsi šel nejistě za mnou. "Kam to jdeme?"
"Vlastně nikam," řekl jsem. "Prostě je fajn se projít, když si povídáme."
"A jaký to má vlastně smysl?" Zeptal ses. "Když se znovu narodím, tak budu prostě nepopsaný list, ne? Mimino. Všechny moje zkušenosti a všechno, co jsem v tomto životě udělal, nebudou mít vůbec žádný význam. Na ničem tedy nezáleží."