Listopad 2013

Stopem přes Kazachstán

1. listopadu 2013 v 0:56 | Kwítko |  Kazachstán
Tak, nakonec jsme se rozhodly, že vzhledem k tomu, že se z Kazachstánu se svými vízy nedostanu dříve než za pár dní, tak se pojedeme podívat na hory. Na Altaj z té druhé strany.

Astanu jsme konečně a naposledy nechaly už za sebou, opět se dostaly na okraj města jedním z místních busů a celý den jsme strávily stopem.



Na mapě to vypadá jako tak trochu nahoru a dolů, ale ono cesty v Kazachstánu nejsou vždy zrovna nejlepší (pokud zrovna nějaké tam vedou) no a tak se nemůžete divit, že jsme si to daly tak horem/dolem. Je to ale něco kolem 1000km, a tak si myslím, že jsme to zvládly úplně na jedničku!

Tip - stopem z Pavlodaru, pryč se dostanete tramvají č.7. na konečnou, hned tam za rohem začíná dálnice.

'I když je pravda že jsme jely téměř 20hod. :)



Co si tak vzpomenu (a co mi cestovní deník připomene) zde je pár zajímavých lidí co nám zastavilo...

Pro ty, kteří neví přesně kde a co a jak jsem, stopem jsem jela z Hong Kongu přes Asii domů. (S malou oklikou přes Mongolsko při cestě zpátky) no a v Kyrgyzstánu jsem se přidala k jedné Ukrajince, ta mě doporvázela až na Ukrajinu, tam už jsme šly zase každá svou cestou.

1) Jedno z aut, co jsme si tak stoply mělo jednoho super vtipného týpka (já už byla zhruba měsíc na rusky mluvícím území a tak jsem pomalu zapomínala na svou schopnost komunikovat čínsky a učila se celkem rychle porozumět ruštině). Tento týpek měl příbuzné na Ukrajině, a ouha, dokonce měl příbuzné v Kievu (od tama byla moje spolucestující) a počkat, on to prý učí na té velké univerzitě tam, učí nějaký folklór nebo tak... Počkat, cože? On že je to tvůj profesor?
Ano, svět je malý, Dáša si stopla nějakého bratrance svého profesora, pár tisíc kilometrů daleko od domova či univerzity.

2) Dále si tak stojíme u cesty, auto projede, a najednou se na té jejich dálnici něco začne hýbat špatným směrem. Ono se to auto rozhodlo, že si prostě zastaví a pár set metrů zacouvá k nám zpátky. Tentorkát je to mužík, který nás viděl před 3mi dny na ambasádě v Astaně (asi 500km od místa kde nás vyzvedl), divil se co jsme dělaly tam s batohama a přece nás nemohl tentokrát nechat stát jen tak u cesty! No přeci jen chtěl vědět jak jsme pořídily, myslím, že jsme tam byly celkem neobvyklé batůžkářky na té jejich ambasádě, když si vzpomenu, že 99%lidí tam jezdí si vyřídit doklady aby mohlo emigrovat do Ruska...

3) Jen tak mimochodem, se jedenz dalších řidičů zmínil, že se za 2měsíce stěhuje do Rakouska, on se tam nejdřív teda jede oženit. Na gratulace řekl jen, že to nic, že on se ten samý den bude i rozvádět. On vlastně svou manželku ještě nikdy neviděl, jen jí poslal asi 1000Euro, a zato on prý dostane "Evropskou imunitu" co se pracovních víz a benefitů když nepracuje týče. On teda je původem z Čečenska. No co dodat, člověk se naučí různým trikům když stopuje...

4) Dva stařečci zastaví ve staré ČESKÉ Avii z roku 1989. No nejdřív zjistím, že auto je České, pak že je starší než já a pak, že vlastě ani nemá šaltrpáku. Ono tam místo toho je takový dřevěný kolík, který to podpírá. Stařečci byli strašně milí, daleko nás nesvezli, zato nám dali na rozloučenou číslo protože na tom místě rý před 10lety nějakou holčinu zabili a znásilnili... No jo, posledních 10let v Kazachstánu je jako století v Evropě. Stejně byli milí, prý kdyby něco ať voláme, a hlavně ať prý jen tak nespíme v divočině. Pche, my jsme holky stopařky, my jsme drsnačky, my by to stejně zvládly!

Nakonec nám ale zastavil Kosťa!!

5) Náš poslední a opět vítězný stop - Kosťa!!!!
Kamión zastaví, vyrazí se dveře a tam mladý fešný človíček. Mamča prý taky Ukrajinka, tatík Rus. On byl nejdále v tom Rusku, narozen a vychován drsným Kazachstánem (ne, že by Rusko či Ukrajina byla o to méně drsná).
Nejdřív nám nevěří co my a kde my, pak nás pozve na večeři a jak tak jedem v tom kamionu a zjišťujeme, že prozatím náš cíl je stejný, ocitáme se v jedné z jeho řidičovských postelích. My se vejdeme na tu spodní větší a n po celonoční jízdě vyskočí na vrchní. Do Semeye jsme dojeli ráno ve 3, tam jsme se dospali a kolem 8ráno nás on odvezl ke svým známým kamarádům. Přeci nenechá dvě holčiny jen tak se toulat stopem po městě.
No a my tak měly další nocleh se sprchou, super lidmi a teplým jídlem.

Večer jak je již zvykem nějaká ta vodka a tráva, to tady žije a jede no a ráno jsme přece nikam nespěchaly takže co že :)