Říjen 2013

Zpátky do Astany, nemožná ambasáda a žádné víza

31. října 2013 v 20:16 | Kwítko |  Kazachstán
No co se dá dělat, 50.den na cestě jsem neoslavila zrovna tak jak bych si přála...

Probudilli jsme se v Pavlodaru asi v 7ráno, a to tak, že nám do stanu nakouknul jeden pán, který šel kolem se psem na procházce. No co už, když jsme už vzhůru, můžem zrovna začít stopovat. Busem 36 jme se dostaly až na konec města za 60tinget. (Na Leninogradska) a od tama je to už jedna báseň.
Netrvalo dlouho a opět jsme se objevily v Astaně, tentorkát už bez jakékoliv nálady na opětné objevování města. Měla jsem být na cestě do Mongolska a ne se v protiproudu vracet zpět...

Opět dobrý důvod proč mít sebou KOBO (jedna z věcí které sebou musíte mít na výlet) našla jsem si staré vydání Lonely Planet a tam i s mapou jsem našla adresu Ruské Ambasády. Díky Bohu za to, že ty se tak často nemění...


Před ambasádou nás čekalo asi 20lidí, zjištění, že v pořadí jsme až 54. a že ambasáda se otervírá až za hodinu. Naštěstí tam byl internet a tak jsme si hned vyhledaly nějaké to ubytování zadarmo...
Když už nic jiného tak aspoň tady se na nás usmálo štěstí, netrvalo to dlouho a jeden týpek (Budhista!!!!!) nám odpověděl a řekl, že si dáme sraz na náměstí za nějakou tu hodinku, u sochy holky co maluje...


K soše jsme došly rychleji než jsem čekala, a to proto, že hned po otevření abasády kdy jsem jim zaklepala a zazvonila mi u bzučáku nejdříve rusky a poté (na důůůrazné požádání i anglicky) řekli, že víza a pasy až v úterý. Bummer... Crrrr Crrr zvoním znova abych zjistila, co teda mám mít sebou a jaké víza můžu dostat, ale vypadá to, že se se mnou nikdo nechce bavit... Naléhám a pouštějí mě dovnitř za tu železnou bránu... Tam se ale nic užitečného nedozvídám a brzo mě vyhazují opět za vrata...


Astano, ach Astano... Našly jsme našeho hosta, který byl úžasný, u něj na bytě jsem dokonce potkala další dva couchsurfery a to pár z Česka!!! Oni oba zvládli dojet až do Astany na kole z Česka! A Přesto, že holčina se ze zdravotních důvodů odpojila v Číně, mám zprávy, že Zbyněk se momentálně nachází někde v Laosu. Obdiv a klobouk dolů!!

Mě v Astaně kromě toho nečekalo už nic úžasného. Druhý den jsem zjistila, že mi víza stejně nedají, neboť na ruské turistické víza potřebuji mít důkaz, že na daném uzemí jsem alespoň půl roku. Bummer. Tak pak na tranzitní víza potřebuuji mít lístek (žádnou rezervaci) o tom, že Ruské území jen přejíždím. Bummer... Jak mám sehnat lístek autobusu z Kazachstánu do Mongolska? Ale ale... vypadá to, že přece jen takový autobus existuje a tak utíkám na autobusák, kde je prý prodávají. Tam se dozvídám že další autobus jede za 2týdny... Ups. Už jsem si zvykla na autobusy, které jezdí jednou za týden ale tohle je něco ještě horšího..."Mamíííí?? Promiň, ujel mi autobus, já přijedu tím příštím, papa uvidíme se příští měsíc!" no nevím, a my si stěžujem, že nám busy jezdí jen jednou do hodiy? Pche

Dalším autobusem nemůžu (nemám Kazachstánské víza abych tu tak dlouho čekala a navíc v tu dobu mé ruské víza už budou platit). No tak mám prý smůlu a mám letět domů, říká úředník. Co? To jako myslí vážně?

To jako není jiná možnost? Co když chci jet stopem? No nic, Rusko. Před abasádou nám do ruky jedna paní cpe papírek s číslem. Prý ambasádor. Prý 100euro. Prý nepotřeba papíry. Prý jen jeden papír. Prý do druhého dne. Prý platné do 3dnů. Prý žádné otázky...

No nevím, 100Euro je můj rozpočet na skoro měsíc a tu to chtějí ať dostanu víza, které už vlastně mám, abych mohla v Rusku strávit jen jeden den, a pak zase odejít pryč do Mongolska? A ještě k tomu nebudu moci odejít dříve než za 3dny?

Po dlouhodobé úvaze se rozhodnu, že teda jako že jo. Co bych jinak těch 10dní v Kazachstánu dělala? Já přece chtěla hlavně to Mongolsko.

Crrr Crrr zvoní telefon, Dáša volá, mluví plynule rusky a v tomto to nejspíš bude lepší.
O něčem se baví a z toho co rozumím to není dobré. Prý že už je po poledni a po polední pauze, takže už to prý před víkendem nestihne. Takže prý nejdříve další pondělí... To by mi ušetřilo celé 3dny. A stálo 117Euro.

Ne. Odmítám, vracíme se k našemu super hostu v Astaně. Tam jsme si naplánovaly co a kam dále. V Astaně jsme se toulaly ještě skoro dva dny a pak stopem hurá dále.

Před odjezdem jsem si vyměnila dalších 100USD na Tingity, 100USD=15151Tingit v létě 2013

Autobus s emigranty, rozmočený pas a zákaz vstupu do Ruska, aneb k hranicím a zase zpátky

31. října 2013 v 14:05 | Kwítko |  Kazachstán
Tento den byl plný...překvapení...nových zážitků a ...no prostě takový jiný.

Začalo to v pohodě, když nás ráno náš kamarád Guryn vyzvedl z bytu a odvezl k dálnici. Stopování šlo úplně v pohodě, většinou stavěli Kazaští Rusové a ti stopování chápou, nemusely jsme tak pořád vysvětlovat, že my za odvoz neplatíme.

Jak už jsme zmínila, předchozího dne jsem zjistila, že mé víza do Ruska začnou platit až za 2týdny. a Tudíž jsme k hranicím jely spíše naslepo. Doufala jsem ale v pozitivnější výsledek, neboť tomu nebyl ani měsíc co jsme se skupinkou Izraelců více-méně podpláceli cestovku ať nás propustí přes zavřené čínské hranice do Kyrgyzstánu. Stačilo ukázat dolary, teda trochu víc dolarů a fungovalo to...

Bohužel jsem tentokrát zjistila ještě jednu maličkost, a to, že Kazachstánské víza mi SKONČÍ dříve než mir ty Ruské ZAČNOU. Takže jsem zkrátka měla 4dny, kdy jsem se teoreticky měla ztratit někde mezi hranicemi...

A tak nám začalo další dobroružství...


Stopování jak jsem říkala šlo v pohodě, i když jsme se 2*zasekly na déle než hodinu. Volné chvíle jsme vyplňovaly například jídlem... Týpek co nás pozval domů a do hor v Kyrgyzstánu je horolezec a tak nám dal seboou nějaké to jejich vojeské jídlo v konzervách. Já to odmítla jíst s tím, že to vypadá hůř než jídlo pro psy, ale Dáša to s radostí snědla... Neumřela, takže to asi nebylo tak stršné. :)

Také se nám stalo, že nám (a mi poprvé v životě) zastavil autobus. Teda zastavily hned dva v tento den.
První nejdřív viděl naše batohy a tak řekl, že platit nemusíme, no a pak když zjistil, že Dáša je z Ukrajiny tak dodal, že jeho manželka taky (načež mu Dáša dala 1Grivnu - něco jako ukrajinská koruna) a on nám dal na cestu 400Tingit, prostě vzal peníze co mu dali cestující za námi a dal je nám. Nejen, že jsem v autobuse na stopování neplatila, ale ještě k tomu jsem dostala zaplaceno. No prostě stopování je činnost neomezených možností!!

Pak následovala jízda s řidičem kamionu, který vypadal jak takový ten od coca-coly, týpek byl super, koupil nám limonádu. Až na to, že se mi ta limonáda rozlila po celém batohu. Nejen, že jsem měla všechny věci sladké a lepkavé, ale měla jsem pod "limonádou" i mobil a PAS! On už jednou můj pas skončil v moři a takto vypadal ještě před limonádou, bohužel nemám aktuálnější fotku, ale brzy dodám... Bohatě mi stačilo nemít správné víza, ale s lepkavým rozpitým mokrým pasem kdy to vypadalo jak kdybych se snažila falšovat víza to na propustku do Ruska zas tak dobře nevypadalo...



No a tak nám nezbylo, než v 40°C Kazachstánu zapnout topení v kamionu a začít pas sušit. Naštěstí kamiony mají fakt silné topení (v zimě to jde až k mínus 40°C), rozpití jsme nezabránili, lepkavosti taky ne ale alespoň ten pas nebyl mokrý. Je fakt, že kdykoliv jsem od té doby prošla pasovu kontrolou, vždy měli lidé divné pohledy a otázky a občas zavolali nadřízeného, já na otázku co jsem dělala odpovídám já nic, to limonáda - zkuste, je to lepkavé a slakdé!

Další prostředek, který nám už k večeru zastavil byl tentorkát už druhý autobus. Snad nejvtipnější stop vůbec. Zastavil autobus se silný, zapištěním brzd. My běžíme k předním dveřím a v tom nám řidič ukazuje na zadní dveře, my zjišťujem, že je to autobus plný emigrantů, kteří opoušějí Kazachstán/Uzbekistán/Kyrgyzstán či Tajikistán v tisícíh a stěhují se do Moskvy, Novosibiřsk a jim podobným městům v Rusku. Už není úniku, z ničeho nic se rozletí zadní dveře a objeví se noha která je rozkopla, po noze následuje i hlava a úsměvavý týpek, který ještě než se představil nás obě požádal o ruku. S úsměvem nám ukazuje do autobusu.



A jízda může začít, řidič (viz obrázek nahoře) je celý bez sebe, že má konečně i nějaké západní pasažéry, směje se a pobrukuje do rytmu nějakých těch Uzbekistánských písniček. Po autobuse kolují kousky chlebů s párkem, klobáskou nebo jiné pochutiny, které nám jsou nabízeny ze všech stran. Prostě pohostinství na nejvyšším levlu. Autobus vypadá, že by se měl co nejdříve rozpadnout a cesta tomu nepomáhá, ale my si to užíváme naplno. V momentu kdy vytáhnu foťák se začnou všichni přiblbe usmívat a ukazovat typické čínské gesta.
Všichni z nás máme zážitek na celý život a my i víme, že máme odvoz až k hranicím.



U hranic vystoupíme a s vysvětlením, že mů přestup přřes hranice může trvat krapec déle se rozloučíme, přesto je nám nabídnuto, že s autobusem můžeme pokračovat i za hranicemi až do Ruska.
Bohužel to se nestane, se západem slunce na hranicích zjišťuji, že i zapadly šance na nějaké ty dolary do kapsy či jakýkolv přestup přes hranice.


Nejdřív nás chtěli jednoduše pustit z Kazachstánské strany, nakonec ale zjistili, že mám jen jednovstupové víza a když mi dají exit a nepustí mě do Ruska, musela bych mezi hranicemi "stanovat" na asi 50m necelé dva týdny. Dáša víza nepotřebovala a tak ji pustili s mým pasem zjistit co a jak u Rusů na stanovišti. Dáša se vrátila s tím, že musíme zpátky do Astany a prostě požádat o další víza. Poté všichni zjistili, že nemám ani tak dlouhé Kazachstánské víza, navíc, že stopujem a tak tak se ještě jednou pokusily spojit všechny síly fakt se snažili ale řekli, že to nejde, že i kdyby to udělali, tak bysme museli zůstat ty 2 týdny v Rusku, protože neexistuje způsob jak by oni mohli informovat ty daalší hranice aby nás pustili z Ruska.

Tím se mi rozplynuly šance na to, že uvidím Naadam festival v Mongolsku a my se tak rozloučili a chvíli po půlnoci pokračovaly ve stopování. Tentokrát jsme se vracely. Dostaly jsme se bez problému do Pavlodaru, tam jsme v parku postavily stan a prospaly se aspoň na 3hoďky, následující dny na ambasádě něměly být zrovna příjemné...

Astana, byt v centru jen pro nás a problémy s vízy začínají...

31. října 2013 v 13:31 | Kwítko |  Kazachstán


Z Karagandy do Astany Stopem
Pár tipů pro stopaře, jestli na vás čeká podobná cesta, doporučuji, raději než začínat přímo v centru Karagandy nasednout do autbusu 107, který vás za 130tingit odveze do další vesničky, vy ale vysvětlete že chcete vystoupit na "dróge" (cestě), autobus totiž pojede přímo po dálnici na Astanu, a při odbočce k dané vesnici/městě se za kruháčem nachází dokonalé místo na stop. Všechny auta jedou přímo do Astany. Do 15min nám zastavilo auto a my se řítili ve společnosti 3 vtipných kluků do centra Astany.
Z Karagandy do Astany je to kolem 200km.

Astana

Zde nás vyzvedl Guryn, týpek který zpíval Italské opery když nás vezl směrem na Karagandu. Tam nás vyklopil a pozval nás k němu do Astany, kde bydlí. My jsme jeho pozvánky využili a on nás s radostí přijal.
Vyzvedl nás a hned odvezl na oběd, jeden z takových těch bufetů. Úžasné jídlo, bohužel si nepamatuju jméno, ale je to asi 10min pěšky od toho velkého lízátka uprostřed města.



Poté nám dal do ruky klíč a kartičku na výtah (mají tady kartičky bez které vás výtah nesveze!) a odvezl nás do našeho bytu. Řekl, že bohužel musí pracovat hodně, a u nich doma nemá tak moc místa a tak nám zařídil ubytko u jeho kámoše, který tam momentálně není. No super, luxusní 1+1 jen pro nás, dokonalá koupelna a kuchyň a balkonem s vyhledem na město. To si nechám líbit.



Guryn nás ještě stihl povozit kolem dokola po centru a pak nás vyhodil u bytu a řekl ať si užijem pobyt. Pokud prý už večer nebude mít čas, tak pry pro nás ráno zajede a odveze nás alespon k dálnici.

No my jsme tohle zrovna nečekaly, ale právě to dokazuje jak jsou lidi hodní a milí a naopak žádní nájemní vrahové a násilíci.


Den byl ještě mladý a my se tak rozhodly projít si Astanu. Přece jen podle původního plánu tohle měl být náš poslední den v Kazachstánu. Pak už následovalo jen Mongolsko, Sibiř s celým Ruskem a Ukrajina.


Vyšly jsme z bytu a prošly jsme si dokolem kola celou Astanu, teda alespoň tu populární ne-ghetto část. V Kazachstánu velká část rozpčtu směřuje právě sem, do nového hlavního města, které kromě nacionalistických Kazaků moc lidí zrovna nemá v lásce. Je to ultramoderní město, to učitě, trochu mi to připomínalo Singapur, ale rozhodně to neodpovídá zbytku státu a kultuře. Je to spíše vtipná maska a to dokonce i v Astaně, neboť místní (Kazaci) si ani nemhou dovolit v Astaně bydlet a tak se shromažďjí v ghettech na okrajích města.


S naším průvodcem Gurynem, prostě seznamovat se na stopování se vždycky vyplatí!



Přesto, že byste to nepoznali v každodenním životě, Kazachstánských náboženstvím je Islám, lidé to ale tak "nehrotí" a tak jen občas najdete nějakou tu mešitu, ještě méně pak uvidíte žen v burkách a o tom, že by se neměl požívat alkohol nikdo nechce ani slyšet. Je to prostě něco jako když křesťanství bylo přineseno do Hong Kongu, kde nikdo nečetl Bibli a ani neví o čem jsou Vánoce, hlavně že jsou pokřtění (to znamená, že jsem víc západomyšlenkáař, že jo? )


Zde je jedno z vtipných nákupních center, je to fakt vtpné, můžete tam tuším skočit malý bungee jumping přímo uvnitř a jsou tam i nějaké sauny a tak. Drahé ale to už je normální s luxusem, ne?



Známé lízátko! Nikdo moc netuší co to znamená, má to být nějaký nacionalistický spojovací symmbol pro Kazašský národ. Ještě jedno, ale už menší jsem potom viděla u Altaje v Kazachstánu.


Vedle prezidentského paláce. Prezident je hluboce nenáviděn a milován. Zkorumpován ale miláček národu, teda znáte to, hlavně, že jsme "DEMOKRACIE" pak nám USA může políbit. A že už vládnu asi 20let? No tak sem prostě dobrý, ne?



Opět část jeh rozsáhlého sídla. Po nemalém kolečku kolem Astany jsme se vrátili zpátky do bytu.
Tam jsem si jen náhodou zkotrolovala pas a ouha! Zjistila jsem, že mé víza do Ruska jsou platné až od 14.července a ne ČERVNA! Vzhledem k tomu, že se psal den 29.červen jsem si uvědomila, že jsem ve velké kaši. Opravdu velké, s Rusy to nikdy není sranda. Znáte Putina, on je pro srandu ostatním ale s ním to sranda není. A ono ti policajti na hranicích asi nebudou milejší...
Jako optimista jsem doufala, že to nějak půjde, přece jen jsem se nelegálně dostala i přes Čínské hranice, ono dolary v kapse vždycky pomůžou...



Super levné cestování - O letenkách II.

31. října 2013 v 12:51 | Kwítko |  Jak cestovat levně
Takže jsem si řekla, že sem dám opět nějaké ty rady a tipy o levném cestování, než se zase pustím do pokračování svého výletu stopem přes Asii.

Už jsem sem hodila článek s odkazy na levné letenky, na odkaz umí kliknout každý a tak sem si nejdříve řekla, že k tomz není moc co dodat, ale je tam pár tipů a triků, které vám pomůžou k ještě levnějším letenkám.

PO EVROPĚ LEVNĚ
Nejspíš už jste všichni o nich slyšeli, vše jen to nejhorší, a vše je pravda, ale přesto s těmito společnostmi všichni létají neboť jsou prostě levné. Já se za 30euro dostala z Krakowa do Edinbourgu, což je přes celou Evropu, a pak mě stál vlak který mě posunul jen o asi 100km dál úplně stejnou sumu.
Jestli chcete jet OPRAVDU levně, doporučuji RYANAIR, EASY JET, WIZZAIR, JET2 a jim podobné. Ryanair je nejspíš ten nejotravnější ale nejlevnější.
Dejte si pozor při nákupu letnky, ať si nedklikáte žádné pojištění, jídlo, sedadlo apod. za vše jsou poplatky navíc, čemu se snad nedá vyvarovat je asi 50Kč poplatek za platbu kartou, musíte mít nějakou speciální abyste neplatili.
Velkým mínusem jsou zavazadla, to máte jen jedno malé sebou do kabiny letadla, žádné tekutiny (jen 3* do 100ml tuším), žádné nůžky apod. a pozor, velikost zavazadla opravdu kontrolují!! Nikdy mi ale nekontrolovali váhu, která i když má být asi do 7kg, já mívala i 15kg a nikomu nic nevadilo. Hlavně ať to má správnou velikost.

VÍM KDY A KDE, PŘESNÉ DATUM A DESTINACE
- nejdříve zkuste společnosti které jsem už zmínila, pokud je to jen po Evropě

Pokud hledáte letenku z přesné destinace do přesné destinace, pomůže vám Kayak a Skyscanner, ale no přesné destinace s přesným datem ne vždy vyjdou tak levně. Občas se taky vyplatí zjistit, které letecké společnosti lítají tuto trasu a letenky si hledat přímo přes ně. To se dá například udělat přes Kayak, kdy zjistíte které společnosti se na seznamu vyhledáných letů zobrazují nejčastěji a pak v novém okně najedete přímo na jejich stránku. Otevřete si nové okno, přes tyto vyhledávače vám to může naúčtovat pár dolarů navíc (jsou v tom různé fígle).
Opět záleží na tom, jestli chcete jen hodně levně, pak ale bez batožiny nebo luxusně - to je s jídlem, kufrem do 23/30kg v ceně ale drahší, mnohokrát i několikanásobně.

SPONTÁNĚ, JE MI JEDNO KDY A KDE, TŘEBA HNED
Každopádně, pokud chcete jen zmizet a je vám jedno kdy a kde jsou nejlepší stránky typu "Jak na Letenky" nebo "Akční Letenky" apod. na to si stačí vygooglovat pár odkazů, oni na těch stránkách každý den hodí pár odkazů na nějaké levné letenky, které můžou být napříkladi do New Yorkeru a zpět za 5000Kč, nebo Londýn za 30Kč apod. K tomu ale můsíte mít volno kdykoliv, protože data a destinace si vybíráte jen z toho co vám tam oni hodí. Naštěstí k výběru je toho hodně a kdo hledá vždy najde. Seznam a odkaz na tento článek je zde.
Jsou to opravdu super stránky, pokud můžete odjet klidně hned.

MUSÍM PLÁNOVAT KDY, ALE JE MI JEDNO KDE
A tohle je důvod proč píšu tenhle článek. Existuje malý trik pro ty, kterým je více méně jedno kde ale musí vědět kdy. Popř. dá se to i upravit na přesnou destinaci.
Jedná se o server SKYSCANNER. Trik spočívá v tom, že si zde můžete vybrat namísto konkrétních letišť a destinací celý stát, kontinent nebo jako cílovou destinaci jednoduché "KAMKOLIV" no a jako datum si můžete vybrat konkretní týden, měsíc nebo i celý rok. Server Vám potom najde např. nejlevnější letenky na jaro 2014 z Prahy do Asie. Nejen, že si zjistíte, kdy jsou letenky celkově levnější, ale kdy jsou nejlevnější z vaší destinace nebo do vaší destinace, pokud opraavdu vyberete "KAMKOLOV" (necháte políčko cílová destinace prázdné) tak se na vás může usmát štěstí a třeba najdete super levnou destinaci, kterou jste předem ani nezvažovali. Já osobně mám takové cestování nejraději. Žádný mainstream! Zajeďte si do Zimbabwe, Laosu nebo Kyrgyzstánu!



Kde? Kde? V Karagandě!

24. října 2013 v 16:17 | Kwítko |  Kazachstán
Další město na obzoru, deník říká, že je dneska 28.červa a je to už 47.den na cestě...

Tentokrát v Karagandě. Naše hostitelka - couchsurferka bohužel ráno pracuje, a tak jsme se dohodly, že se ráno projdeme po městě samy, a až skončí v práci tak nás ještě provede kolem ona.

Je to strašně milá holčina, má myslím 31let a malou 3letou holčičku a manžela, ti dva jsou ale u rodičů v Rusku a ona se tak rozhodla, že nás pozve do svého prázdného bytu a pohostí nás.



Karaganda je známá jen pár věcmi, jednou z nich jsou doly, kterých je v okolí více než vo Ostravě a Karviné dohromady, bohužel i tady mají katastrofy a to mnohem více než u nás. V jednu dobu to prý bylo každých pár let, co několik dělníků zemřelo po zasypání dolu. Další věcí, které je věnováno mnoho památníků je Sovětský 'Svaz a jeho vliv na zdejší prostředí a město. Je to takový druhý Havířov, město vzniklo právě kvůli dolům, k tomu v nedalekém Semei se odpalovaly jaderné zbraně na zkoušku a tak to tu je samý smutný pomník a památník. No život tu asi nebyl lehký...


Proto i fotky jsou většinou jen plné památníků, taky tu mají hodně fontán a nějaký ten zábavný park, ale v tom jsem se doslova bála do čehokoliv vlézt (ano, já! se bála!). Sovětské kolotoče jsou oproti tomuto bezpečné. Nevím jestli to montovaly děti ve škole, nebo to bylo prostě jen tak staré... Každopádně vlezly jsme na to velké kolo, ať vidíme Karagandu i trochu s nadhledem.


Znaky a vliv Sovětského Svazu a "rovnoprávnosti" a toho jak má žena tvrdě pracovat s kladivem a jít do dolů makat bylo všude dost... Občas až komické pro mě, ale tady to bhužel nebyl žádný znak popartu, ale tvrdá realita. Ještě smutnější pak je, že i po 20letech po pádu SSSR to tu pořád mají spolu se sochami Lenina.


Občas nějaké to divadlo - ty tu mají dokonce dvě, jedno pro Kazachstánce a jedno pro Kazachstánské Rusy. Mají tu i Operu a Univerzitu a hlavně asi 7parků. Ty jsou malé i velké, krásné i nudné...



Stále jsme nemohly najít žádné pohlednice, no nejspíš to tu prostě neznají, za to jsme ale našly české pivo... Teda se česky aspoň tvářilo, bylo spíše za německou cenu a vyrobené v Rusku, ale za fotku to stálo.



Tady je památník všem obětem důlního průmyslu, nejen všem uhynulý ale i těm pozůstalým, jeden z pomníků, který vypadal aspoň trochu ne-socialisticky a měl jiný důvod než druhou světovou nebo Sověty.


Pár hezkých budov se tu taky najde, ale celkově tu turisté vůbec nechodí, neboť není ani tak za čím, hostelů jsme taky moc nenašly.


Pokud projíždíte kolem tak to ale za návštěvu stojí, jestli teda chcete vidět pořádné Kazachstánské město. Astana je hlavní město s celkem velkým počtem turistů, Almaty je taky ješt nahoře v žebříčku oblíbenosti, ale Karaganda je ukázkou tvrdého režimu, který v Kazachstánu dlouhou dobu byl, a postupné rozdělování a segregace mezi původním a ruským/ukrajinským obyvatelstvem se zde dá vycítit snad ze všeho. Kazachstánci jsou stále více nacionaliští a to Rusům moc neprospívá, i když i oni už tu žijí něktěří po staletí...



Pamětník Gagarina :)


Kulturní dům, který je opět v typickém Sovětském stylu... Ve městě je i řeka, s hezkým výhledem a procházkou večer za tmy. Pár světel a parčík, s krásným malým kostelíkem na konci...

Stopem po Kazachstánu, 1000km/den

24. října 2013 v 15:38 | Kwítko |  Kazachstán
A je to tady, rozloučit se s Almaty a hurá dále, pokračovat ve stopu až domů...ehm, nejdřív teda s malou kličkou přes Mongolsko.

Ale nepředbíhejme, nejdříve se musíme dostat do Karagandy, měly jsme v plánu navštívit alespoň jedno další město než to přes Rusko potáhneme dále do Mongolska.

Z Almaty nás rodina odvezla na konec města, ale tam to na stopování není nejlepší a tak jsme se poptaly místních a ti nám doporučili jet autobusem do Altyn-Orda, jak jsme se tak ptaly lidí kam a jak se tam dostaneme, jeden týpek potom co viděl naše batohy a slyšel slovíčka "stopem" a "zastavovat náhodně projíždějící auta" se začal o nás více zajímat. Nejdíve nám zaplatil autobus, do kterého taky nasedl, potom nám dal svůj email a poté co jsme spolu vystoupili, zavolal nám další minivan č. 373 který jel až k odbočce na "dálnici" směr Karaganda. Ten minivan nám taky zaplatil, málem jsme ho zlomily a jel s námi, nakonec ale přiznal, že on musí zůstat nohama na zemi a rukama v práci, popřál šťastnou cestu a rozloučil se.


Řidič autobusu se taky zajímal, proč, že to s těmi bágly a jakožto cizinky chceme k dálnici (stopování tu prostě moc neznají) a tak jsme mu opět vše vysvětlili, vyhodil nás tedy na super místě naproti benzinky na něčem co prý byla teda ta dálnice.

K našemu překvapení pak z benzinky vyjel povoz s oslem. No nevím na čem tady ti osli jezdí, ale jestli i oslí povoz může na dálnici, to teda kdo ví co nám zastaví, a že prý je to do Karagandy 1000km...



Naštěstí nám rychle pak zastavilo (jedinné) projíždějící auto. Řidič se nejdříve ptal, kolik mu zaplatíme, Dáša (má lepší ruštinu) vysvětlila, že my neplatíme, že jezdíme zadarmo stopem... Ten se usmál a pak na nás kývl ať teda nastoupíme.

Po asi půl hodince jízdy vystoupila dívčina, která v autě byla už od začátku a nám došlo, že ona si ho nejspíše jakožto místí taky zastavila, s tím rozdílem, že ona mu opravdu zaplatila. Nejezdí zde totiž moc autobusů a tak lidi takto stopují za peníze. Což je pro nás o to složitější vysvětlit, že my, bohatí turisti z Evropy platit nechceme...



Poté co jsme si s ním zašly na oběd (jediná restaurace/vesnice za posledních 500km, oběd stál asi 2USD), nás vyhodil v nedaleké vesnici, dokonce nás zval ať jdeme s ním na svatbu. Neboť syn jeho nejlepšího kámoše se žení a my jsme prý vítány. Obě jsme se mrkly na své ošoupané oblečení a náš časový rámec a zhodnotily naši schopnost mluvit Kazachstánsky a s omluvením jsme odmítly. I když teď toho tak trochu lituju, mohla to být přeci jen sranda, i kdy pochybuju,že bych si něco pamatovala, neboť jak je mi známo, žádná oslava se neobejde bez dostatečného množství vodky....



No a pak po pár krátkých a příjemných jízdách nám zastavil náš osudový řidič...
Nejen, že nás svezl asi 100km z jeho trasy až do Karagandy, ale celou cestu se snažil imitovat staré Italské popové songy, i s tancem, a jakožto řidič, s rychlostí kolem 150/hod (měl luxusní BMW X6 - netuším kde ho sebral :D) tak jak tančil volant vůbec nedržel a jen potleskával do rytmu... nevím jak tu hodit video ale až na to přijdu tak to tu určitě hodím!

Navíc nás taky pozval k sobě domů do Astany, kam my původně nechtěly jít, ale nakonec nám tam zaplatil a pronajmul celý byt (1+1) jen pro nás a vozil nás okolo Astany. No ale o tom bude jiný článek...



Tady je náš superhero :)



V Karagandě jsme si náhodu našly na poslední chvíli couchsurfing. Jedna holčina nám napsala, že nás klidně ubytuje jestli chceme a i nás provede kolem. Prostě vše klapalo jak mělo :)

Almaty - ztrácím se ve velkých městech

24. října 2013 v 15:11 | Kwítko |  Kazachstán
Takže, jak už jsem říkala, já se ráda ve městech ztrácím, a pak nacházím místa o kterých nevím... Během prvních dvou dní jsem stihla v Almaty hory i registraci, třetí den byl oddychový. Takový ten kdy teda máte plán (trh, koupit chalwu a paměťovou kartu) ale zároveň nemáte. (Trh byl 10min od baráku se vším co jsem potřebovala.

Já si tak našla nový cíl, který mi nejdříve nepřišel tak složitý. Koupit pohlednice. Challenge accepted - kde jsou pohlednice? Ono totiž to není tak jednoduché jak se zdá, a nakonec to vyšlo tak, že mé milé a oblíbené ztrácení se ve městech se s touto výzvou dobře spojilo.

Nejen, že v celé Almatě nejsou pohlednice, ale ono ani místní neví kde by tak zhruba mohly být!
Jedinné co jsme alespoň tak trochu našly byly pohlednice Almaty a Astany ve svazku po 12 nebo 20. Drahé, škaredé a jen nějaké monumenty a města. Já chtěla když už tak jen jednu (nemožné koupit) nebo nejlépe nějaké hory, přírodu apod.


Honba za pohlednicemi nás od dovedla od všech malých stánků, k poštám, až k hlavní poště, dokonce i ke všem dostupným knihkupectvím a později i antikvariátům. K těm jsme šla ale spíše ze zájmu, přiznejte se, kdo nemá rád staré knihy a o to více zapadlé antikvariáty??

Na obrázku nahoře je nově otevřený prezidentský park, Je to tam celkem hezké, takový přítulný parčík, my tam i viděly dokonce asi 4svatby během naší krátké návštěvy. Takže i kvůli kultury to stojí za návštěvu, je to v okolí Orbitu. V orbitu totiž kdysi bydlela od Dáše mamka a tak jsme se rozhodly tam dojet. Měly tam být i hezké hory, ale moc jsme tam toho tak krásného neviděly.


V jednom z malých antikvariátů jsem našla Švejka :) a ani ne hodinku potom, jsme se procházely po nějaké hlavní ulici a uviděli jsme malíře prodávat obraz Karlova mostu... Hned jsem se cítila jako doma :)



Stejě složité jako najít pohlednice bylo najít i mapu Kazachstánu, kteruo jsme potřebovaly právě pro stopování... No nakonce jsme jednu našly v Knihkupectví na Gogol Street. Ale i tak to cenově bylo příliš vysoko...


Večer jsme se s rodinkou kde jsem přespávala bavila o Rusech a Kazacích. Rusové jsou pomalu vyhazování z Kazachstánu a to přesto, že je jich v Almatě zhruba jedna třetina obyvatelstva. Většina z nich se tam nejen narodila, ale nikdy nebyli v zahraničí a to i jejich rodiče se narodili v Kazachstánu. Přesto jsou pořád považování za Rusy (etnicky) a nato že dříve to byli ti "kolonialisté" kteří byli nadřazení, dnes je tomu úplně naopak.

Almaty - Medeu & Chimbulak, Kazakchstán

24. října 2013 v 14:51 | Kwítko |  Kazachstán
Deník mi říká, že jsem v polovině cesty. Celkový plán byl cestovat 3měsíce - cca 90dní no a teď se píše den 44.
Plán byl jasný, brzy ráno vyrazit směr hory. Jelikož bylo venku nějakých 30°C tak pěkně do kraťas a tílka, sebou své nesmyslné látkové trepky a jedééém...



Jak se dostat na Medeu & Chimbulak?

Takže odkud kolik se snažte dostat na zastávku Kazakhstan Hotel. (jeden z jenvětších/nejstarších hotelů). Určitě tam jedou autovusy 29 a 141. Od Hotelu (je tam zastávka) nastoupíte do autobusu 6 a ten jede přímo až k Madeo.
U zastávky taky postávají taxikáři, kteří vám nabídnu odvoz za několika násobnou cenu, autobus jezdí jednou za hodinu ale cenově je výhodnější si počkat než jet taxíkem. Jinak všechny autobusy stojí 80Tingit.



Madeo je spodní část celé hory a nástupiště na lanovku. Prý je možné jít nahoru i pěšky ale teda - hodně štěstí a hodně času-... Na lanovku je dobré mít nějakou (klidně starou) studentskou kartičku. Sleva je pokud si dobře pamatuju snat 50%. Nás to vyšlo 1500Tigit/osoba/zpáteční - ale to jen na Chimbulak základnu. Jsou tam potom ještě další dvě možnosti, kde se dá výše vyjet lanovkou, ale když jsem tam byla tak zaprvé nefungovaly a za druhé bylo krásně a my si na ně vyšly pěšky.




Na vrchol jede opravdu krásná lanovka, dokolem kola skleněná takže máte 360°výhled. Na horách i na konci června byl sníh, ale a těch základích sjezdovkách se už nelyžuje. Ovšem pokud si uděláte známé se sněžným skútrem místo na free-ride snowboard se vždy najde.



Jednoho takového známého jsme si našly hned na vrcholu, když jsme nevěděly proč je zakázáno jít na procházku ještě výše do hor. Z ničeho nic se nám začal věnovat jeden super Američan (těch je super málo!) a s radostí nám vysvětlil, že hora je zavřená ---??? --- no prostě něco opravovali na hoře. Jak můžou zavřít horu nevím, ale taky nám řekl, že když půjdeme bokem, tak na nás turisty nikdo nebude volat ať se vrátíme. Hlavně proto, že anglicky tam umělo opravdu málo lidí...



Také nám vysvětlil jak se dostat k vodopádu, který je asi hodinku až dvě chůze. Stačí projít přes restauraci a pokračovat v cestě podél hory dozadu. Na levé straně potom najdete úžasný (sprchovací) vodopád. (Sprchovací proto, že pod horou bylo 35°C a na hoře, v 2300m.n.m. bylo stále 25°C.


Poté nám bylo nabídnuto, že pokud se zdržíme déle, můžem si skočit spolu na snowboard... Bohužel my se dlouho nezdržovaly :( Jak nám bylo řečeno, anglicky mluvících turistů (turistů ze západu) tady příliš není...


My se nakonec namísto vodopádu rozhodly pro ještě vyšší vrchol, 2600m.n.m. Vyšly jsme s Dášou (mou spolustopařkou z Ukrajiny) nahoru, boční cestou kolem restaurace. Spodní část byla taková rozestavěná a tudíž ne příliš hezká, ale když jsme vylezly nahoru bylo to úžasné.



Nejen, že jsme se mohly zchladit ve sněhu, ale také jsme si postavily (pro mě už 3.) sněhuláka v letošním létě. Taky jsme si trochu zalyžovaly na nohách, užily přírodu, nadýchaly čerstvého vzduchu a odpočinuly od lidí.


Nahoru nám to trvalo zhruba 2hodiny, dolů potom to bylo rychlejší. Řekla bych, že je to tak středně náročné, hlavně proto, že tam není žádný chodníček apod. ale věřím tomu, že to je jen proto, že jsme z něj spíše sešly, nechtěly jsme tam kde všichni ostatní, raději jsme daly přednost něčemu bez turistů.



Dolů jsme jely opět lanovkou a poté počkaly na autobus 6. Protože jsme měly ale hodinku než nám pojede, sešly jsme jednu zastávku níže ať nečekáme pod hlučnou lanovkou. Když jsme dojely zpátky k hotelu, Dáša vyjela ješt druhou lanovkou (hned za hotelem ve městě, kratší a více turistická) za 2000Tingit. Mi už se nechtělo utrácet a hlavně jsem si říkala, že to přeci jen bude jen obyčejná past na turisty (a prý, že i jo!).


Já i teda sedla na náměstíčko před hotelem a tou druhou lanovkou a četla si. Kolem mě chodili takoví kluci s balonkama a přišlo mi to jako z reklamy... No ale chodí tam každý večer jak jsem si později všimla, takže pro místní to asi není nic specialního.


Poté jsme ještě pochodily po městě, ale není tam nic co byste musteli vidět. Pár hezkých kostelů, parků a hrozně moc památníků. Jejich seznam klidně najdete a tripadvisoru jestli zvládáte aspon trochu anglicky. Já moc necestuju se seznamem věcí co musím navštívit v ruce, raději se ve městě ztratím a najdu si je sama. Je dobré mít vytislou nebo alespoň v elektronické čtečce (Kobo/Kindle) starou verzi Lonely Planet, hlavně kvůli hostelům pokud nepoužíváte Couchsurfing nebo, co pro mě bylo nejlepší, kvůli mapě. Když už si myslíte, že jste opravdu ztracení, mapa se nemění a i místní ji rozumí...


Almaty je bohužel celkem drahé město, v porovnáním se zbytkem Kazachstánu, město super, ale pokud nenavštívíte přilehlé hory, déle než 2 dny bych se nezdržovala, jsou části Kazachstánu mnohem krásnější než tato.

Stopem přes hranice, Bishkek (Kyrgyzstán) --> Almaty (Kazachstán) a registrace

5. října 2013 v 14:59 | Kwítko |  Kazachstán
Takže, teď jen krátký článek s tipy jak přes hranice...

My sami hledali různé info na netu o tom jaké busy/kterým směrem/jak stopovat přes hranice apod. a tak sem slíbila, že to zas i já hodím na net, aby kdyby někdo taky chtěl jet stopem kolm světa (neb aspoň z Kyrgyzstánu do Kazakhstánu) tak poradím.

Z Bishkeku je nejlepší začít na autobusáku, odkud nasednete na bus 333 a za 20 Somů vás odvezou až k hranicím. Je to mnohem jednodušší a časově nenáročné než stopování. Já jsem stopař a kdykoliv to jde tak preferuju stop, ale v Bishkeku je složité se dostat jen tak z města, navíc lidi, kteří opravdu jedou až za hranice vás dřív ani moc nevezmou, protože před hranicemi budou právě nakupovat levné věci apod a s vámi v autě by se zdržovali. Navíc se často bojí, že můžete mít problémy s vízy (a zatáhnout tak do problému je).

Takže z busáku buse 333 na konečnou. Tam jen pěšky přejdete hranice. Nevšímejte si lidí, kteří podplácejí úředníky, to oni jen přenášejí příliš mnoho věcí pře hranice a nechtějí platit daně.

Hned za hranicemi je fajn místo k stopování, stačí se posunout jen asi 100m. Lidé už ví, že máte víza a rádi vás odvezou. Nás první týpek odvezl jen na konec města, a začaly jsme pořádně stopovat až tam.

No a zkrátka od hranic už jede většina lidí přímo až na Almaty. Takže hned ten druhý týpek nás hodil přímo do města. Vlasntě jsme mu dali adresu a on nás hodil až přímo kam jsme chtěli. Lidé jsou prostě suprově hodní tady.

Zůstávali jsme u příbuzných od Dáši, má tu nějaké hodně vzdálené Ukrajinské příbuzné.

Doporučuji hned ten první den co přijedete se jít registrovat, pokud totiž nepřiletíte a jste v Kazachstánu déle než 5dní potřebujete mít registraci.

Z ulice GOGOLa nasedněte na tramvaj 6 nebo 4 a vystupte na immigration office. Sebou potřebujete i kopii svých víz ale hned vedle imigračního je obchod kde to za nějaké drobné okopírují. Pozor ale, všechny formy jsou v azbuce, takže pokud neumíte rusky tak je třeba se poptat někoho kdo vám to pomůže přeložit.

Do Kyrgyzstánu víza nepotřebujeme, ale o to těžší je to s Kazachstánem.

Seznamovat se se vyplatí :)

5. října 2013 v 14:42 | Kwítko |  Kyrgyzstán
Poté co jsme se rozloučili s Nurem a měli s ním snídani, odvezl nás na stop za město Baken-Bajebo. Chudák se o nás tak bál, že stál s autem naproti místa kde jsme stopovaly my, donesl nám redbull a snickersky a čekal s námi. Kdykoliv pak zastavilo auto tak nám zavolal (přes cestu!) a řekl proč máme nebo nemáme do auta nastoupit. (Jendou byla SPZ špatná a ti lidé by nejeli prý daleko, pak "ti mladí kluci prostě nevyadali věrohodně", jindy zas se mu nezdálo auto samotné) každopádně nakonec jsme nastoupili do super auta, nemusely jsme platit a odvezli nás celkem daleko. Nurovi jsme ještě zavolali když jsme dojeli do cílove destinace - zpátky do Bishkeku a myslím, že byl spokojený a rád.

Ještě když jsme byli v horách u Karakolu tak jsme se seznámily s jedním rusem (etnickým rusem, narozeným a po 2generace žijícím v Kyrgyzstánu), a ten nás pozval k něm domů do Bishkeku. Toho jsme samo-sebou využili a tak jsme se domluvili, že následující 3dny strávíme u něj/s ním a podnikneme ještě nějaký menší výlet do přírody.



Jakožto Češka jsem byla hned na začátku obdarována jedním (nevo dvěma?) českými pivy. Ano, české pivo tu zbožňují, bohužel mívají většinou ruskou etiketu a vyrobené jsou někde na sibiři nebo v Kazakhstánu. Já si ale nestěžoval, Žatecký Gus (=rusky husa) mě spíše překvapil, ale Kozla už jsem poznala...

Snad poprvé co jsme si připili pivem a ne vodkou (jaká to příjemná změna!!!!) No pak jsme jen nakoupili vše potřebné, náš kámoš Rus zavolal kámošovi ať nás odveze no a už se jelo do Issik-Ata. Někam pryč od města a daleko do přírody, kouknout na nějakaké ty hory a vodopády a odpočinout si na víkend.


Byli jsme tam dvě noci, nejdříve, ten první den jsme nějakou dobu šli ať najdeme fajn místo na stanování (mimo hlavní turistickou trasu) navštívili nějaký ten malý vodopád a hlavně - dělali si Šašlyky! (Ukrajinské špízy) prostě maso na grilu bych tak řekla :)


Další den jsme se procházeli kolem, navštívili další vodopády, já si šla i sednout k řece a číst si na chvíli. Přece jen bylo krásně a svěže a v tom se čte nejlépe :)


Příprava na večer(y), gril, nějaká ta lahvinka a čaj. Na to jsou tady ti Rusové ujetí snad více než čínani. Akorát tentokrát jsme neměli ani samovar. No ale čaj to byl výtečný stejně. Škoda, že nebyl nějaký ten rumík, ten by mě aspoň večer zahřál.


Jednou jsme se takhle vraceli s výletu a vidíme, že nejsme sami a že máme návštěvu. Přišli jsme včas protože krávy mají takový zvyk, že jdou rovně nehledě na to co je před nimi. Takže pokud stanujete někde poblíž krav (tohle byly takové divoké krávy, takže jsme ani nevěděli, že tam jsou) každopádně dejte si pozor. Můžou jednou stranou do stanu vlézt a druhou bez problému vylézt, a když nemáte dva otvory ve stanu, brzy budete...

Nakonec jsme se o 3dny později vrátili na naši "základnu" do Bishkeku, ke kámošovi domů. Tam jsme zůstali ještě jednu noc a druhý den vyrazili s posledním Sbohem Kyrgyzstáne smět Kazakhstán.