Březen 2013

Jak se správně dělá a pije čaj... aneb učíme se od mistra

30. března 2013 v 11:00 | Kwítko |  Hong Kong
Hned po chrámu jsme navštívili další z "kulturních hodinek" Hong Kongu, organizovaný turistickým officem tady v HK.

Minule sme se učili jak se pečou čínské koláčky, tentokrát jak se pije čajík :)
Bylo to úžasné a dokonalé a mnohokrát lepší než i tak výborné koláčky takže jesli máte v pátek odpoledne při návštěvě HK 2hodinky čas tak tady je musíte strávit!

Je nutné si tam předem zavolat, nic složitého, jen řeknete "ano tento pátek, 3lidi" to snad anglicky zvládnete :)


A teď o co jde?
Hned na začátku po vstupu vás přivítá milá paní, nikdy tam nebudete sami neboť toto je jeden z mála pravých "tea houses" (tradičních čajoven) a lidé tam stále chodí na čaj. Je to opravdu klasa, nádherné nádobí, správně louhovaný a kvalitní čaj, tradiční oblečení, výzdoba... no žůžo!

Poté co přijdou všichni kteří se přihlásili (zavolali předem) si sednete kolem stolu a čajová expertka vám začne vysvětlovat druhy čaje (existuje zelený, černý, červený, žlutý, bílý, a zelenkavý také nazývaný oolong).

Pak vám předvede jak se správně louhují čaje, a následují tři ochutnávky zelených čajů a Oolongů. Před vámi je vylouhuje, vysvětlí kolik čaje, jaké konvičky, jak dlouho se louhují apod.

Budete odcházet jako mistři!

Co je dobré vědět o čaji:
Co asi málo z vás ví, je že náš typický čaj, kterému říkáme černý čaj je ve skutečnosti červený čaj. (jen jednou fermenotvaný) zato pravý černý čaj je ve skutečnosti Pu-er. Ten je totiž starý i několik desítek let, několikrát fermentovaný a chutná až bahnitě. Je ale strašně zdravý, snižuje cholesterol a pomáhá trávení.

Bílý čaj je vlastně méně upravený zelený čaj (suší se na vzduchu hend po nazbíraní a co nejrychlejí aby nefermentoval), žlutý čaj se už moc nepije a je vzácný.

No nebudu si hrát na experta, ale další věc co mě zarazila, je že zelený čaj se zalévá vodou 40-60°C (zkusila jsem, opravdu chutná tisíckrát lépe a jinak a neničí se tak vzácné antioxidanty). Trik je, že ho nejdřív do poloviny zalejete studenou vodou z kohoutku a pak dolejete uvařenuo vodou. Nebojte se a zkuste to.

Zelený čaj se louhuje kolem 2min. Oolong (napůl fermentovaný, něco mezi zeleným a červeným(našim černým)) se louhuje jen 20vteřín! Takže zkuste jen pod minutu chvíli vylouhovat a hned přecedit. Louhovat se může až 6*, přičemž nejlepší je 4nálev. U Oolongu byste neměli pít první nálev. (já vím zvlášntí to věci, ale vyzkoušeno a fakt to je rozdíl).

Jak se tam dostat?
Zastávka Admirality, exit C1, přejdete přes pěší můstek cestu, projdete celé nákupní centrum nakonec, jezdícími schody se pak dostanete to Hong Kong parku.Ten projdete, a uprostřed uvidíte Lok Cha tea house. To je ono.




Čaje si tam můžete i koupit, jsou velice kvalitní a nejsou zas tak drahé...

10 000 Budhů, aneb Man Fat Tsz

30. března 2013 v 3:41 | Kwítko |  Hong Kong
Konečně... Po více než půl roce v Hong Kongu jsem našla někoho (Slovenka!) koho nenudí chrámy (pro místní to je přeci jen nuda, představte si, že by za vámi přišel kámoš jestli nechcete jít na jedndenní výlet se podívat na nějaký kostel).


Kažopdádně sem si konečně udělala čas navštívit ten známy Man Fat Tsz. Je to chrám, který má přesně 12 800 buddhů v různých podobách, mimo to cestou na kopec vás bude "hlídat" hromada mnichů (viz foto). Je to tam krsné a tak doporučuji všem!

Chrám je na kopci, takže se připravte na několikset schodů :) ale bez problémů, přišlo mi to nenáročné, stejně se pořád budete zastavovat a fotit a smát se výrazům hlídajících mnichů.

Jeden z mých oblíbených :)



Chrám se skládá z několika částí, v té hlavní, uprostřed uvidíte těch 12tisíc buddhů (viz fotka níže) a pak i nějaké oltáře apod. můžete si tam koupit vonné tyčinky a zapálit je a dokonce i zajít na nějakou svačinku (tradiční čínskou). Prodávají tam i levné suvenýry, takže si každý přijde na své.



Když vyjdete až do hornní části, najdete tam jezírko s želvami, asi 20 zlatých mnichů různě rozprostřených po kopci v trávě a pak tuto krásnou bílou paní... to je úplný konec, pak se jen otočíte, vyfotíte výhled na Hong Kong a můžete cupitat zase zpátky.




Mnichové, buddhové a různí jiní čínští bohové jsou všude. Takže jestli se vám právě tohle líbí tak doporučuji! Jinak turistů je tady zrovna celkem dost, tak na to se připravte... ale dá se to zvládnout :)

hodně, opravdu hodně Buddhů


Určitě si naplánujte ještě něco ten den, na celý den to není. My to zvládly za asi 2hodinky se zdržováním :)
Jinak poblíž je i velké nákupní centrum kde si můžete zajít na oběd. Obchody jsou vlastně přímo propojeny s MTR (metrem).






Jak se dostat do Man Fat Tsz (= ten thousands buddha monastery)
Je to zadarmo (jupííí) a je to kousek od MTR Sha Tin. (od metra)
Exit A1 (směr na autobusový terminál), pak jen následujete davy lidí - směrem vlevo. A půjdete po chodníku asi 5min dokud nedorazíte k obchodnímu centru (před ním musíte přejít cestu) to odbočíte opět do leva a asi 200m odbočíte vpravo. Tam už jsou i cedule... vypadá to jako kdyby jste šli někam do pryč ale pamatujte, že je to na kopci...

Celkově od zastávky to není dále než 10min (teda aspoň vstup, jak dlouho vám bude trvat vystoupat po chodníku kolem těch mnichů je už na vaší fyzické zdatnosti).



čínské rýžové koláčky a sušené palačinky

24. března 2013 v 11:20 | Kwítko |  Hong Kong
Původně jsem dneska měla jít na nějaký ten kopec, pak mi bylo řečeno že možná bude nějaká ta bouřka a přeháňky a tak jsem se domluvila s nedávno objevenou krajankou (Slovenkou) že se zajdeme naučit jak se dělají čínské koláčky...

Hong Kong má úžasně zpracované informace pro turisty, toto je úžasná stránka pro všechny kteří se tady chystají. Nejen vám to vysvětlí a ukáže všechny možné i nemožné turistické atrakce, ale má to i kalendář s chystanými akcemi a co víc, jako speciální akce pro turisty pořádají pravidelně různé workshopy na různá témata. (jako dnešní dělání koláčků, nebo co brzy plánuju ochutnávání a vysvětlení o čajové kultuře, fengshui apod).

Většinou se musítě přede objednat ale to taky není problém. Jediná podmínka je že musíte být cizinec. Občas zaplatíte nějaké drobné, jindy to je zadarmo. Koláčky dneska stály 30HDK (75kč).

A jak to probíhalo na koláčkách?

Přišli jsme, zapsaly se, počkaly na další turisty kteří se zaregistrovali a třída mohla začít.

Nejdříve nám průvodkyně anglicky představila kuchaře, ti nám pak ukázali co budeme dělat (rýžové koláčky), a předvedli jak se dělá těsto (to se zkládá ze 3 vrstev, základní, střední a náplň). Protože se ale musí něchat odležet, měli už předpřipravené těsto které nám potom dali pro naši potřebu.

Následuje ukázka jak se skládá, překládá, válí a formují jednotlivé těsta, pak další ukázka jak je začnete poalu skládat a propojovat a nakonec jak to přeložíte tak ať máte náplň vestředu, krajní těsto nakraji a mezivrstvu z toho srávného těsta.
No je to složité ja žebřík ale stojí to za to. Všechny rýžové koláčky se do dneška pořád dělají ručně, je to prostě příliš složité aby se to dělalo strojově.

Následuje pauza, kdy dostanete jasmínový čaj a průvodkyně vám řekne příběh o původu rýžových koláčků a pak se vrhnete na druhý druh sušenek... Neboli jak já to nazvala sušené palačinky.. Ono to tak fakt vypadá a trošku i chutná.

Je to zkrátka jen máslo s cukrem, vajíčkem a troškou mouky "usušené" ve vaflovači a za čerstva poskládané a natočené ve formě ruličky.

Než jsme si to všichni vyzkoušeli stihli ná i upéct ty naše rýžové koláčky... Ty pak společně s těmi "palačinkami" můžete ochutnat a zbytek vám zabalí do taštiček domů. V další dárkové taštičce dostanete ještě jednu velkou a chutnou sušenku (větší než dlaň) a recepty na ty dva druhy cukrovinek.

Celkově to je zhruba hodinku a půl. Je to takové jendoduché ale stojí to za to. Moc od toho neočekávejte, ale to co jsem popsala si určitě zkusíte. Kuchaři mají pravé kuchařské čepice a i když je to malinký obchůdek tak je to tam hezké a přítulné.


Tuen Mun Trail - aneb krásy za Univerzitou

18. března 2013 v 4:45 | Kwítko |  Hong Kong
Jak už jsem několikrát zmínila, kdykoliv se podívám z okna tak mi příjde jako bych byla spíše ve Skotsku než v Hong Kongu... Zeleň a kopce kam jen dohlédnu, no a tak jsme se jednou, po půl roce, konečně odhodlala že ty kopce půjdu prozkoumat...

Jedno odpoledne jsem měla volné a tak sem si našla cestičku která vedla mezi kopce, mezi lesy a našla jsem úúúúúžasnou cestu do "divočiny" a "pryč z Hong Kongu". Hned jsem o tom řekla kámošce a tak jsme se o víkendu rozhodly to zkusit projít.

Výhled na mou Univerzitu z kopce :)

Takovou květinu jsme cestou našli, je to vlastně strom ale vypadá to víc jak orchidej... no nevím :)



No každopdáně jak jsme tak šly nahoru, cestou směr na chodník který je oficiálně nazvaný "Tuen Mun Trail" zjistili jsme, že je tam ještě jedna cestička, s nápisem "ROAD CLOSED" (cesta uzavřena). No co už, od toho tu jsou přce zákazy aby se porušovaly...

Cesta byla úžasná, malý chodníček, občas s pár schůdky, mezi kopci s krásnou přírodou a bez lidí a hlavně i bez jakéhokoliv výhledu na Hong Kong nebo jakékoliv budovy.



No rázem se z toho stalo mé oblíbené místo.
Pak jsme uslyšely řeku, no a tak jsme si řekly, proč to nezkusit a sešly jsme k řece... Teda spíše takový potůček, protoe je právě období sucha a ne dešťů (ne že by to tu byl v HK s vlhkostí vzduchu 90% takový rodzíl).
Každopádně jsme šly protiproudu řeky asi hodinku, občas jmse narazily na malý vodopáad občas skočily do voy, ale více méně šla řeka přeskákat po kamenech. Opět úžasnější než cokoliv jiného!


Když jsme se dostaly na pomyslný konec trasy (byl to vlastně spíš začátek dalších 5tras, taková křižovatka), tak jsme se rozhodly udělat okkruh a jít zpátky jinou cestou. To už jsme viděly po jedné straně ten starý známy HK, ale pořád se cítíte jako někde úplně jinde..



Co se řeky týče, až už to nešlo přeskakovat dále, tak jsme se musely trochu ztratit houštím prodírat abychom sme našly opět nějaký chodníček. Ale i to stálo za to, prostě bez dobrodružství to jinak nejde(ztratit se v HK a prostě netušit kde jste se a nebýt schopni se nikoho zeptat jak se dostat do civilizace se moc nestává).


Tady u jednoho s nalezených vodopádků :)


No a jak jinak, kousek HK a techniky...

Příště je v plánu na křižovatce odbočit jiným směrem, a jít se ztratit zase o kus dále :)

Labuan, ostrov bez daní s levnou čokoládou

12. března 2013 v 18:28 | Kwítko |  Malajsie
Jak už jsem řekla, vydala jsem se buse zpět do hlavního města Bruneje, tam mě vyzvedle kamarád z minula, nechal mě u sebe přespat a ráno mě hodil na trajekt, tkerý byl asi 20min autem od hlavního města. První trajekt směr Labuan je ráno v 8:30, další je v 9 a pak až v 13hod. taže plánujte :)
Cena je celkem vysoká, je to 17Brunejskych dolaru, tzn 255Kč za hodinovou jízdu. V Labuanu mě vyzvedla další rodinka, se kterou mě seznámila Laura, (a která je z Couchsurfingu) a hned mě povozila po celém ostrově.

jídlo d místní rodinky, bylo to výtečné!

Rodinka... byli úžasní a skvělí :)


Kromě nějakých pomníků, starých uhelných dolů, ropných pplošin, duty free shopů a muzeí z druhé světové tam toho moc není. Lidé jsou ale milí a jídlo je super. Rodinka byla taky fajn a kdykoliv si můžete zajít na pláž.
za barákem jsem našla takové fajné místečko k relaxování a tak večer po dnu plném památek a turistických atrakcí sem si vklidu sedla se svou Annou Kareninou a četla si...

jedna z nejkurioznějších památek... Nikdo vlastně neví na co a proč byl tento komín postaven... A tak tam jen tak stojí, občas ho zrenovují a lákají na nějk turisty. Všechny atrakce jsou zadarmo a je to takový klidový ostrov takže pokud máte cestu kolem tak si tu klidn na den odpočiňte.


místní pláž

místní pomník druhé světové války


Z Labuanu jede skoro každou hodinu trajekt do KK, jsou dvě možnosti, dražší ale rychlejší a pohodlnější je trajekt za 30MYR přímo do KK, druhou - lvnější ale delší - možností je trajekt na pevninu do města které začíná na M... (5MYR) a od tama hned busem za 14MYR do KK.

První možnost, přímý trajekt je asi 2,5hodiny, druhá mžnost trajekt+bus je 4-5hodin. Druhou možností toho uvidíte více ale je to delší...

Já měla t štěstí že mě rodinka odvezla autem až do KK.. Oni tam sami jeli a tak jsme najeli autem do trejektu na pevninu a od tama místo busu jeli autem až do KK... Takže ještě levnější :)

Jak říkám, Couchsurfing se vždycky vyplatí!




Batu Niah - krásná jeskyně v Sarawacu

12. března 2013 v 18:15 | Kwítko |  Malajsie
V Miri sem hned po příjezdu nasedla na autobus směr Batu Niah, mí zbývající spolucestující zůstali v Miri na lodi.. takže sme si řekli sbohem a já pokračovala směr Batu Niah.

Tam mě už čekala Micah, místní holčina která mě opět ubytovala zadarmo :)
Cesta tam je 12MYR a trvá hodinu a půl. Nic moc ta cesta, trochu to hopsá ale jinak sem zažila i horší. Autobusová zastávka je trochu schovaná v Miri ale když se zeptáte místních ti vám poradí.

Ráno jsme vyjeli směr jeskyně. Vstup je 20MYR, a je to pár kilometrů od města, tak nejsíš musíte mít ještě nějaký transport... nebo když ste s místními ti vás tam hodí (jako mě :))

U vstupu musíte ještě přejet malou loďkou, přeplavat bych neradila rý tam jsou krokodýlli :) loďka je další 1MYR jedním směrem... takže si sebou vemte nějaké drobné. Potom se můžete vydat na ccestu, taky ale můžete strávit ještě pár příjemných chvil v místním muzeu kde máte vysvětleno více o jeskyních, historií i pár artefaktů. Můžete si nakoupi suvenýry a pak hurá na cestu.



Cestou, která je 3,8km po dřevěném chodníčku který je lehce navýšen nad pevninu, potkáte mnohoo místní fauny a flory a určitě to stojí za to... Jdete doslova džunglí neboli deštným pralesem, a já byla uchvácená! Od chameleonu, přes nějaké opičky přes barevné housenky a obrovské motýly... všechno spatříte ještě před vstupem do jeskyní.



Pak následuje malá jeskyně, ta je hezká ale je malá... :) dřevěné sloupy v jeskyni ukazují kudy lezli hledačí vlaštovčích hnízd... ty jsou ted vysoce ceněny, prý po nich je skvělá kůže... a tak cena šplhá stejně vysoko jak olovci kteří se je snaží za každou cenu seškrábat z vysokých stropů jeskyní. Jsou to speciální vlaštovky takže na rodávání naších českých hnízd zapoměňte :)

Chameleonek, kterého sem cestou potkala.


A následuje veklá jeskyně, v ní se můžete ztratit i na hodinku, možná i víc.. Jsou tam malby, které se renovovali v době dy jsem tam byla, takže mi to netrvalo tak dlouho ale jeskyně je to vstkutku krásná a velká. Je taky hodně tmavá takže nezapoměňte nějakou svítilnu! A hlavně je to tam kluzké a vlhké, takže tay pořádné boty. Jinak když budte mít štěstí na počasí tak občasnými otvrory prosvicuje sluníčko a to je pak fakt krása...

A

Mě pak cestou zpátky chytl opravdový liják v deštném pralese... do dvou minut sem měla promočené své goratex nepromokavé boty... no vo už, musím si zvykat že Asie má své pravidla... Zpátky se jde stejnou cestou tkže mě čekalo dalších 3.8km +cesta loďkou v dešti, n oa co jiného se mohlo stát, než aby přestalo pršet v době kdy jsme došli k autu? No nic, Murphyho zákony jsou prostě funkční i v Asii...

Zbytek dne jsme schly a koukaly na filmy, nic jiného v okolí kromě pár výšlapů není a nám to počasí moc nepřálo...
Druhý den jsme se vydali na výlet do Miri za společnými kamarády (mým stopaři a bývalými hosty Micah), v Miri jsme zašli na jídlo a já pak nasedla na autobus za 40MYR smět Brunei. Opět zpátky, tentorkát na cestě přes Labuan, přes trajekt který by měl být rychlejší, s méně razítky a s něčím zas novým...

Jinak z Miri autobus do Kota Kinabalu stojí 90MYR... a trvá to celý den, a jede jen jednou denně, takže moc možností prostě nemáte, a stopovat se mi samotn moc nechtělo, hlavně když válka s teroristy ještě nebyla oficiálně u konce.

Brunej - nejlepší stopování na světě

12. března 2013 v 17:59 | Kwítko |  Brunei
Takže jsme se ráno vydali z hlavního města směr Miri.. byli jsme někde úplně v pr*** ztracení mimo centrum, daleko od hlavní cesty, no a tak nějak jsme se plazili po cestě když sme ze srandy vystrčili palec (byli jsme 3 a jeden z nás, Basti měl asi 2metry)... co nás nemine ale zastaví? AUTO! a hned první!!! a ještě větší překvapení, je to mladá mamka s malou holčičkou... (stopaři pochopí, že aby zastavila mamka s malou holčičkou hned 3 lidem když je jasné že minimálně proti Bastimu by neměla šanci.. to se nestává často)... Paní byla z Mozambiku a v Bruneji bydlela protože je to bezpečné a má dobrou práci...
no k našemu překvapení, druhé auto, které zastavilo snad ještě dříve než sme začali stopovat mělo řidičku z Anglie, taky paní... další byl Bangladéš... a tak to šlo mezinárodně až do Miri...

Nejlepší stop to byl hlavně proto, že sme nečekali déle než 3minuty nikde, lidé nám nejčastěji ještě našli dalšího stopa nebo s námi nadjeli více km než měli původně v plánu...

no prostě strašně super lidi i atmosféra kolem nich :) Ale jinak je Brunej celkem nuda, možná práv proto jak je to bezpečné nemůžete vlastně nic dělat... ale co už, na stopování tam určitě nezapomenu...


Směr Brunaj, aneb 8 razítek do pasu za 4hodiny

12. března 2013 v 17:08 | Kwítko |  Brunei
Takže ráno protáhnout končetiny, které mě ještě ten den nebolely (a to už to bylo 12hodin po výstupu na Kinabalu!) a hurá k cestě stopovat...

ještě si naposledy prokontrolujeme jestli máme dost místa v pasu... a proč?
Už sem zmínila že Bornejská Malajsie se dělí na Sarawac a Sabah... no a u tvaru Bruneje si všimnete že je to fakt divný tvar, takové dva ovály, nepropojené a tím pádem vám nezbývá nic jiného než šetřit místo v pasu...

Neboť na záčatku *PRÁSK* první razítko za opuštění Sabahu, *PRÁSK* podruhé za vstup do Sarawacu... ani ne po hodině *PRÁSK* a opouštíte Sarawac, a tím pádem hned *PRÁSK* za vstup do malého Bruneje... tam ale nic není a tak těčh 50km prosvištíte a hned *PRÁSK* razítko za opuštění Bruneje a aby toho nebylo málo hned *PRÁSK* za vstup do Malajsie (opět)... to vám taky dlouho nevydrží a hned máte další *PRÁSK* za opuštění Malajsie a *PRÁSK* za vstup do velkého Bruneje... no a kdyby ste pokračovali až do Miri... (jakože jiná cesta tam není a tohle je jediný způsob pokud nechcete lodí z KK přes Labuan do Bruneje a od tama po zemi, což by vám ušetřilo 3razítka, ale to už v dalším článku neboť to jsem udělala cestou zpět).. takže pokud by ste pokračovali máte to další 2 *PRÁSKy* za opuštění a vstup...


No jakožto sběratel razítek do pasu mi to dělalo jen radost, ale postupně mi dochází místo a tak doufám že mi to ještě domů s tím místem vystačí :)


tyhle jsem rozdávala po cestě milým řidičům, rodinám i jedincům co mě nebo amarády ubytovali, svezli nebo na nás byli milí...


No potom co jsme dorazili do hlavního města Bruneje, a potom co sme se pokoukali kolem (není tam nic kromě nějakých těch Mosk a občas uslyšíte kravál houkačky a to je Sultán projížddějící kolem)...

No vyzvedl nás jeden CSurfer, takže ubytko opět zadarmo, jinak šli jsme na večeři (a to bylo v době kdy já na sobě začala uciťovat nejen únavu z hory ale hlavně slunečnou únavu, jinými slovy dostala jsem úpal, hlad sem neměla, bylo mi špatně a celkově jsem byla KO...) tak sem si dala jen džus (jinak jídlo vyšlo na 5 Brunejskych dolaru, takze cca 100kč za nějakou rýži bez drinku)...

Džus ve mě ale dlouho nevydržel, hend šel ven a po zbytek večera sem byla jako v ohni neschopná komunikovat nebo se nějak rychle hýbat... Rzptyloval mě jen Big Bang theory který mi pustili v televizi...
no moc přijemná společnost sem nebyla ale Novri (náš hostitel) to asi pochopil, protože mě o dva dny později opět zadarmo ubytoval, a tentokrát se mnou snad i byla sranda...


Jinak ráno jsme se prospali a po obědě vyrazili stopem opět o dům dál, tentokrát směr Miri...

Bornejský číňan, ubytko zdarma ale hodně alkoholu prostě škodí...

11. března 2013 v 16:01 | Kwítko
Po Kinabalu jsme měli ještě pár hodin před setměním a tak jsme se rozhodli ještě dostopovat do Kuningjau a ušetřit nějaké drobné za ubytko, protože v Kuningjao bydlel Joshua, ten místní klučina co s námi cestoval. Tak sme si s Laurou a ním dali sraz v tom městě a stopovali... Měli jsme štěstí a dorazili tam celkem na 3 stopy a poslední řidič nás hodil dokonce na super místo na jídlo... Vedle autobudové zastávky směr KK je levný food court, mají tam všechno možné za pár MYR (cena normálně kolem 4-6MYR/30kč za jídlo).

Tam si k nám přisedl upovídaný a přiopilý čínský chlapík, angličtinu měl opravdu ubohou a pak sem na něj zkusila čínsky a už sme se ho nezbavili... mají tam jiný přízvuk v čínštině takže mi to dělalo probléme (navíc když byl přiopilý opravd nebral ohledy na to jak se mluví s cizincem), každopádně nám nakonec navhl že můžeme počkat na kamarády a přespat u něj, že má velký barák... A tak se i stalo, neboť Joshua řekl že u nich mají nějaké oslavy takže u nich přespat nemůžeme...


No a tak se stalo že sme se ocitli někde u někoho :D byla sranda, ten typek pil pivo i na snídani, ale my měli každý velou čistou postel, teplou sprchu a klimatizaci... Ráno nás hodil na cestu odkud sme stopovali směr Brunaj a tak nám nakonec všechno vyšlo bez problémů.

Brunaj byl 250km od nás, trvalo nám to skoro celý den, dorazili jsme před setměním. V Brunaji to bylo stopování jedna radoost, často nás lidi hodili před hranice a my přešli a pak zase stopovali, je to lepší protože občas se lidi bojí brát přes hranice, kdyby sme náhodou měli problémy s pasem...

Jak už jsem zmínila, tahle cesta Kuningjao-Brunaj (BSB/hlavní město) nám dala 9razítek do pasu... takže se ani nesnažte pas schovávat :)


cestou jsme našly v těch malých vesničách zajímavé věci :D

do jednoho auta se nás vešlo 9!! řidič zastavil a řekl at se nebojíme že nás vezme všechny 4... no bylo to o držku jak se říká ale stálo to za to!
tady se všemi členy "posádky" přeplněného auta...

Lidé nám cestou zastávali na různých zajímavých místech na fotky nebo jen tak pro zajímavost...
třeba na čajové plantáže, ty byli vlastně kousek od Kinabalu Park nebo dům naruby, ten je cestou směr Kiningjao.


Jak zdolat Mount Kinabalu za jeden den? Aneb šetřením k trvalé invaliditě!

11. března 2013 v 15:50 | Kwítko |  Malajsie
Tak jsme ráno vyjeli kolem 9hod, a lehce po obědě jsme už dojeli do parku... všichni věděli kam jdeme tak sme nepotřebovali ani mapu nic a dovezli nás až k parku samotnému... tentokrát jsme stopovali i s Joshuou, místním klučinou kterého Laura a Basti už znali z předešléh výletu, takže sme udělali dvě dvojčky, ale i ve 3 to jde suprově.

Nejdříve jsme si našli ubytování, zapoměňte na předražené ubytko v parku, když se otočíte čelem k parku a dáte se doprava tak asi po 5minutách chůze najdete malý hostýlek, mají tam napsané "DORMITORY 20MYR", ale vlastně to nejsoujen dorms s postelemi ale celé pokoje a když ste 2 tak vám klidně dají celý pokoj za 40MYR (to je nejlevnější co dostanete v nejbližším okolí), my byli 4 a vzali sme si jeden pokoj pro 3 a řekli že mu dáme 60 za 3postele (3*20) a on souhlasil, takže nakonec nás to vyšlo na 15MYR/os/noc, je tam i intenret, teplá sprcha, obývák a ráno si tam můžete nechat i věci před výšlapem takže suprové.


Kinabalu park je středně velký park, vchod jen jeden, nic velkého ale nedá se přehlídnout. Vstupné prý nějaké je, ale nechtěl po nás nikdo nic když jsme vyšli dovnitř. Šli jsme hned k informacím se poptat jak je to s cenami...


Kinabalu hora ve 2 dnech - anebo nešetříme peníze ale nohy
pokud chcete na Kinabalu v klidu ve dvou denním výstupu jako to dělá každý není žádný problém, pokud dojedete do parku před objedem a pokud je počasí pohodové většinou vás nechají ještě začít, zkrátka musíte začít cca před 11hodinou ranní s prvním výšlapem. První část je přesně 6km, potom se dostanete do Laban Rata - místa kde budete nocovat, občas, když je sezona je lepší si ubytování zařídit předem, jinak pokud je to již plně zabookované nebudete moci s výšlapem ani začít.

Na první část prý nepotřebujete guida, zkrátka pokud máte ubytování můžete začít a domluvit si guida až nahoře v kempu, na druhou část už totiž guida potřebujete. Nás stál guide 128MYR (cca 750kč pro dvě osoby) a bylo nám řečeno že musí být 1 průvodce na maximálně dvě osoby, ale je možné že toto platí pouze ro jednodenní výšlap, kamarádka mi naopak řekla že se přidávali ke skupině v chatách nahoře a že to vyšlo mnohem levněji.


Každpádně, dejte si pozor ať při ubytování máte v ceně i vstup, občas to přeženou s cenou a permit ke vstupu si ještě platíte zvlášt... asi hodně záleží jestli si to děláte sami (platíte si zvlášt permit) nebo jako celý balíček (s permitem)...

cenově by to mělo být asi takto:
balíček:750MYR (potkali jsme týpka na našem hostelu který si bral balíček, ale i on říkal že jim musel připomenou že v ceně by měla být i permit)
bez balíčku: ubytování od 500-600MYR/noc/osoba záleží na sezoně a kdy si to bookujete, 100MYR permit/os, 128MYR guide (je možné že na 2 dny t bude dražší)

dohromady by to zkrátka mělo být kolem těch 700-750MYR za 2 dny výšlapu.


výhoda oproti jednodennímu výšlapu - nejste limitování časem, později se zmínim jak to bylo píšerné stíhat limity stanvené na jednodenní výslap... zkrátka první den máte na prvních 6km, a ve 2ráno začnete druhou část výšlapu která je už jen 2,5km, na ní máte další asi 4hod. jestli chcete stihnout východ slunce - dlaší výhoda, východ sllunce musí být úžasný!

nevýhody: dražší /asi trojnásobně!/, když je špatné počasí východ slunce nebude nic moc, v noci je opravdu zima takže výšlap bude opravdu nepříjemný a asi největší nevýhoda - doslova stovky lidí budou dělat sto samé co vy, akže zapoměňte na krásné fotky kde je jen příroda a vy, nejdřív bude tma a pak budou lidi...hodně lidí! u jednodenního výšlapu jdete v "špatnou hodinu" rpo turisty, takže jich jen potkáte pár kteří půjdou pomau proti vám z předešlého dne, ale s největší praděpodobnosti budete celou dobu jediní na trase...


Tak a teď tedy k tomu jak zvládnout výšlap na Kinabalu horu za třetinovou cenu, a za jeden den!


Musíte přijít do parku den předem, klidně i k večeru ale před 5hod. aby ještě měli otevřeno. Tak podeíšete a vyplníte nějaké formy ale ještě nic neplatíte. Řekněte že chcete jednodenní výstup, ale pozor, opravdu musíte být v kondici... není to žádná Lysá Hora a předem vás musím upozornit, je to jen jedno velké schodiště, krásná příroda po cestě to ano, ale na t budete mít jen čas zpátky (pokud nejste v extra super kondici) jinak je tam 3000schodů. Takže půjdete 3000nahoru a 3000schodů dolů... Schody jsou různé výšky, šířky a materiálu...

Hodně taky záleží na počasí, proto se předem nic neplatí, když bude počasí špatné tak se to ráno zruší.

Sraz budete mít ráno v 7hod. u informací, je lepší když tam příjdete o trochu dříve ať máte co nejvíce času na výšlap.
Ve zkratce, to na co máte během dvou denního výšlapu celý den máte v jednodenním výšlapu jen 3hod. V 7ráno vás taxi (za kterého zaplatíte 33MYR za 2osoby) na začátek a ušetří vám tím pár km šlapání... začnete zhruba v 7:20 a před 11am už musíte být v Laban Rata, nejlépe když tam budete 10:30 (podle toho co nám říkal náš průvodce).


Dole vás donutí podepsat, že pokud bude počasí příliš mlhavé tak musíte zpátky a poslouchat průvodce. Taky vám dají k podepsání časové intervaly které musíte dodržovat, a to je to kvůli čemu sem nemohla až na vrchol. Jeden časový itnerval je do 11hod na Laban Rata (to sem stihla), druhý je kdekoliv se nacházíte v 12-13hod. tak se musíte otočit a vrátit. Zkrátka pokud nedorazíte na vrchol do 13hod tak vás tam nepustí, musíte se totiž dostat zpátky dolů do 17hod. a průvodce ať ho prosíte jakkoliv vás nenechá jít směrem nahoru po 13hod.


Jak sem řekla jsou tam jen schody, cestou je celkem 7 stanovišť kde si můžete načepovat črstvou vodu, což je super, voda je zadarmo a nemusíte ji tahat sebou... stanovišt jsou ani ne kilometr od sebe. V druhé části ale je už jen jedno stanoviště a to je poslední check point v 7km, potom už jenom lezete na provazech a bez vody... a t je vtšinou část kde když nejste v čas vám guide řekne ať si uděláte fotky a že pujdete pomalu dolů... Já tam dorazila v 12:20, takže sem měla ješě asi 40min a on řekl, že je to asi ještě hodinu a půl na vrchol. hodinu když budu hodně rychlá a tím pádem že to nestihnu, řekl sice že pokdu chci můžu ještě kousek vylézt, ale že tam není níc jiného k vidění a jen se více unavím... a já byla opravdu K.O. ( i když kdyby tam byla naděje že mě ještě nechá lézt až k vrcholu tak bych šla) ale nakonec sem ještě kousek vylezla, a cca v 3800-3900 sem si udělala pár fotek a šla zpátky dolů. Poslední cedule před vrcholem je 7Km...


Každopádně výhled stál za to a i celý výlet byl suprový.
Celkové náklady na jednodenní výlet byly 187MYR (1100Kč) na osobu

v ceně je: 100Permit (prostě potřebujete povolení ke vstupu)
64průvodce/os
16,5 za taxi
7 MYR pojištění, to musíte zaplatit, já měla své vlastní ale stejně sem musela

takže jak vidíte mnohem levnější... stojí to za to už jen proto že nepotkáte lidi, užijete si výstup a když budete v kondici tak to i stihnete nahoru... Kdybych šla znova, šla bych znova jednodenní :)





Vrátili jsme se zpátky kolem 16hod. my pokračovali v cestování a ještě ten den stopovali do dalšího města, ale pokud budete mít ještě energii a budete chtít zůstat v okolí, před výšlapem jsme stopovali po okolí a je tam krásná čajová plantáž Sabah Tea a hezké malé městečka (Ranau apod) okolo, stojí to za návštěvu.

Jink Poring hot sprnigs klidně vynechejte, je to umle vytvořené a spíše zklamání... zapamatujte si taky že jako turisti máte všude 3* vyšší ceny...

Pokud budete mít štěstí tak občas mívají Raflensie v okolí (největší květiny na světě), my ale to štěstí neměli...