Říjen 2012

Taiwan :) celkově a dokupy - hodnocení

27. října 2012 v 17:00 | Kwítko

Počet dní: 5-6dní, 19.10-24.10.2012
kurz měny: 100NTD = 66Kč
navštívená města, místa: Taipei, Taichong, Hualien, Taroko, Kenting, Eluanbi, Pingdong, Kaoshiong
počet km: 1100km
Způsob cestování: hlavně vlaky, občas autobus, přes střed ostrova se nedá cestovat příliš rychle/levn/pohodlně... je tam obrovské pohoří s horami až 4000m.n.m. takže se jezdí jen dokola. Vlaky jsou pohodlné, a mají i super rychlý vlak (300km/hod) za rychlost si připlatíte, ale ta možnost rychlého cestování tu je :)
utraceno: 4000NTD (= 2600Kč), hlavně za dopravu ta mě dohromady stála 2200NTD (vlaky mezi městy + autobusy do/z Kenting (500NTD), za jídlo a suvenýry tímpádem 1800NTD, pokud si pronajmete skútr vyjde to mnohem levněji, je to možné pokud máte více času.
nejlepší zážitek: "Nejkrásnější scenérie na Taiwanu jsou lidé" ("The best scenery in Taiwan is its people). Lidé jsou opravdu úžasní, zjistila jsem to když jsem každý den přespala u někoho jiného a lidé byli vždy hrozně milí.
Pak mě potěšil můj čínsky dialog ve vlaku s jedním dědečkem a Duhová vesnice byla úžasná... A Taroko... A Kenting... Porstě všechno!




Jídlo na Taiwanu!

27. října 2012 v 16:00 | Kwítko |  Taiwan

Jak už jsem řekla v noci je to kdekoliv na Taiwanu ráj pro chuťové buňky!!!
Naštěstí najdete úžasné pochoutky kdekoliv i přes den :) tady máte přehled (obrázkový) toho co jsem zakusila...
(kuřecí hnáty byly jedno z toho - a jsou opravdu dobré! Hlavně ty smažené :))

pravdilo č.1: NEPTEJ SE CO TO JE, PROSTĚ JEZ!
pravidlo č.2: NECHTĚJ VĚDĚT CO SI JEDL/A
pravidlo č.3: TO CO VYPADÁ NEJPODIVNĚJI CHUTNÁ NEJLÍP
pravidlo č.4: OPOVAŽ SE ŠÁHNOUT PO ZÁPADNÍM JÍDLE - JEZ JEN MÍSTNÍ SPECIALITY!




1) takové lízátko, podobné medu/karamelu posypané v burácích
2) rýžové knedlíčky s sladkou náplní (červené fazole - typické asijské pro dezrty, arašídové máslo, mák, černý sezam)
3) "Bao zi" smažené knedlíčky s masem uvnitř (krevety, vepřové, kučecí... dělají i vegetariánské)
4) sushi + jiný druh knedlíčků, tyhle jsou z jiného těstíčka s různou náplní - maso+zelenina, těstíčko+maso...
5) chobotnice - má oblíbená!



1) to fialové je něco jako tuřín nebo tak, přidávají to všude pro barvu, samo o sobě to moc chuť nemá proto to dochucují na různé způsoby najdete to na sladko i slano :)
2) rýžové závitky v banánových listech
3) svačinky
4) takové typické vdolky :)
5) různé svačinky
6) ústřicové vdolky
7) výroba ústřicových lahůdek




1-3) sladké dezerty
4) polévka z kuřecích hnát
5) krevetové knedlíčky v krabím těstíčku
6) výroba ústřicové pizzy


No tu máte prostě malou ochutnávku - zkuste všechno je to úžasné!



krok za krokem jak mi vyrobili takovou specialitu - ústřicovou omeletu v tortile :)

PingDong, Kaoshiong a loučení s Taiwanem

27. října 2012 v 14:00 | Kwítko |  Taiwan
Do Pingdong jsem dojela kolem 22hod. Christianovi jsem po příjezdu napsala sms a on hned přijel na skútru mě vyzvednout.

Ten večer jsme zašli do čajového baru, kde jsme si dali ledový pravý Taiwanský čaj a večer pak šli k němu... Bydlel s taťkou a strejdou v rodinném domě kousek od centra, večer mi dal zkusit mangové pivo pokecali jsme - jede na rok do Austrálie pracovat a psychicky se připravili na opětné brzké vstávání :-D

Středa byla můj posldní den v Taiwanu, ve 14hod mi letělo letadlo zpátky domů tak jsem na Pingdong a Kaoshion neměla moc času...

Naštěstí, výhoda skútru je že se dostanete levně a rychle všude :))

Lotusové jezero v Kaoshiong

Chrámy poblíž a u lotusového jezera :)

N
S Christianem :) za náma, ty dvě věže jsou snad nejznámější atrakcí v Kaoshiong

Drak a tygr - znamení dlouhého života :)


Stánek s Vejci :-) chcete malé nebo velké?
Skútr je opravdu rychlý, ale pokud ho nemáte MRT v Kaoshiung je levná a rychlá...
Z Kaoshiung centre na letiště je to jen tak 10min. MRT jede za normální cestu přímo na letiště. Z PingDong je to tak 40min. takže sem nemusela plašit a v klidu jsem si mohla úžívat odpoledne v Taiwanu...




Kenting Národní Park - Eluanbi

27. října 2012 v 12:00 | Kwítko |  Taiwan
Z vlaku jsem vystoupila na FangLian a od tama jsem si našla autobus do Kenting... Tento den jsem si naplánovala až v Taiwanu, takže přes den sem původně měla cestovat sama. Původně jsem totiž chtěla zůstat v Hualien o den déle, ale jelikož měla Jessie auto a jako místní věděla co kde jak tak jsme vše stihli za den a sama mi doporučila, že Kenting si užiju i sama...

Poté co jsem našla zastávku tak sem se snažila koupit lístek, když ale poblíž stojící Taiwanec viděl, že se snažím komunikovat v čínštině tak mi okamžitě nabídl pomoc (lidi jsou tady opravdu neuvěřitelně hodní a milí!) a pak vysvětlit, že jede se svým přítelem taky do Kentingu. Jeho přítel byl starší Američan. To byl pro mě celkem šok, když sem si uvědomila že homosexalita je na Taiwanu úplně otevřená a normální a v Hong Kongu šílené tabu... Oba dva byli strašně milí a měli zajímavé životní příbehy... Protože nám ujel autobus před nosem a jezdí jen jeden za hodinu tak jsme měli dost času pokecat o všem možném..

Když jsme dorazili do Eluanbi (Jižní cíp ostrova) tak jsme se rozloučili - měli jsme trochu jiné plány, a já je nechtěla zdržovat. A tak sem se vydala na stezku národní parkem. Vstupné je 40NTD cesty jsou značené (i když opravdu zmateně, ztratit se neztratíte, jen něco uvidíte možná vícekrát)... cedulek kde jste a kam jdete je všude po cestě víc než dostatek!


Asi po 10min chůze a po návštěvě Majáku (důvod proč tam všichni turisti jezdí- má nejsilnější světlo na Taiwanu a možná i v Asii?) jsem došla na pobřeží... Tam jsem sešla ze stezsky a rozhodla se jít blíže k moři.. i když jsem na těch kamench skákala jak kamzík stálo to za to!
Pak na mě zavolal jeden klučina něco ve stylu "zůstaň na místě"... Nejdřív jsem nevěděla co má na mysli, pak mi dšlo že drží obrovský foťák tak že je asi fotograf a chce mě na fotce... (jéé :D)

Tak jsem mu pak podala můj staý Nikonek - blbeček foťáček - ať mě vyfotí i tam ať mám i fotku pro sebe...Tak jsme se začali bavit, a naknec jsem zjistila, že on je z Hong Kongu a fotí různé událsti, modelky nebo svatby... Teď s kámošem cestuje na kole po Taiwanu... V Taipei si před 2týdni půjčili kola a v době kdy jsem ho potkala měl v nohách 1200km, zbývalo mu asi 500km zpátky do Taipei.. Blázni!!



Každopádně se ke mě přidal a celý park jsme vlastně prošli spolu, pokecali a byl to nakonec super den!


Skaliska jsou všude úžasné! Určitě dporučuji navštívit a nebojte se občas sejít z cesty :)
Maják :)

U moře :) asi 250km od nejsevernějšího ostrova Filipín


Večer jsem pak dojela zpátky do FangLiao a tam jsme nasedla na vlak směr Ping Dong... Tam mě už čekal další couchsurfer :)

Hualien - Taroko Národní park

27. října 2012 v 10:00 | Kwítko |  Taiwan
Po půlnoci jsem vysedla z vlaku a na nádraží mě už čekala Jessie! ach, ten couchsurfing je úžasná věc!
Hned jsme využili, že nejsme unavené a odvezla mě na pláž... "Pacifik si prostě musíš zkusit v noci!"
No a tak jsme asi 3hodiny leželi na oblázkové pláži pozorovali padající hvězdy a poslouchali pacific jak bouří o skaliska... Pokecali jsme o cestování a o životě a Jessie, musím uznat mi jako človíček opravdu sedla :) (stejně jako Amy!)
Nápis na vlakovém nádraží... "čekající zóna pro pasažéry ženského pohlaví v noci"
Prostě mám asi štěstí na lidi...

Ve 3ráno, jsme odjeli k ní domů aby sme využili posledních pár hodin k spánku před náročným výletem který byl v plánu další den...

Taroko National Park!!!

Jessie pracuje v baru, a tam tu noc než mě šla vyzvednout potkala Francouze Davida, který cestuje po Taiwanu a hledá si práci v Taipei... Tak mu nabídla ať se k nám přidá... Byl to úžasný den! Díky tomu, že Jessie měla auto stihli jsme navštívit všechny turistické i ty méně známé místa.





Skály a krásně modrá voda...


ty tenké mosty mě uchvacovaly neustále! Prostě jako z Indiana Jones! Občas sme si vyšli a udělali nějakou procházku po vyznačené trase a občas sme z trasy i sešli :)


Bylo nám ale řečeno, že všude padají kameny tak že máme mít helmy, den předtím než jsme tam byli my tam zahynuli 3čínští turisé, na které spadlo kamení...

My to riskli a stále žijeme :)

Došli jsme i k vířivým pramenům, které byli tak horké, že jsme se museli ochladt v řece. (Horká a studená voda se mísila přímo v řece, prostě jste se jen posunuli o 2metry a voda byla o 30°C chladnější!)



S Jessie :)

Taroko bylo úžasné!

Večer byl plán jasný - Noční trhy!! Prostě to jídlo si musím užít dokud tu jsem!! No a k mému překvapení Jessie pozvala jeden pár, který poznala náhodou nedávno na cestě... Ona - češka ve 25 se přestěhovala do Finska, kde žila asi 5let, tam poznala Asiata, narozeného v Austrálii, originálně z Hong Kongu. Teď plánují bydlet v Taiwanu :-D tomu říkám mezinárodní pár! Mají teď klučinu, který má 2roky a učí se/mluví česky s mamkou, anglicky s taťkou a čínsky s kamarády na ulici :-))

U Jessie jsem zůstala ještě druhou noc a ráno jsem nasedla na vlak směr Jih - nejjižnější bod - Kentint National Park... Vlak stál 540NTD a trval asi 6-7hod.

Taichong 台中

27. října 2012 v 7:00 | Kwítko
V 台中 (Taichong) mě čekala Amy s Neilem... Úžasný pár! Neustále se smáli, vtipkovali a hned po příjezdu mě naložili do auta a s úsměvem řekli "neztrácejme čas, pojďme objevovat"... Tak jsme šli na nejlepší atrakci poblíž města... Rainbow vilage (Duhová vesnice)...

Je to komplex asi 5domů, které během kolonizace/okupace okupovali čínští (nebo japonští?) vojáci... Myslím, že to snad byla jejich základna nebo tak něco... No a teď protože se to nepoužívalo, parlament to chtěl zbourat přes nesouhlas s místními. Někteří tam bydleli, někteří na to mají vzpomínky a někteří to brali jako památník... Historie Taiwanu je totiž složitá. Tento malinký ostrov byl nejdřív pod nadvládu Holanďanů nějaké to století, pak přišlti číňani, pak Japonci a pak opět číňani. Každá generace má jiný názor. Někdo říká, že Japonci vyzdvihli vzdělání a školy a zlepšili infrastrukturu, někteří nadávají že ukradli cedrové dřevo - velmi vzácné originálně z Taiwanu. Stejné spory jsou i ohledně čínské okupace a tak ani dnes není 100% obyvatel jistá jestli se chtějí nebo nechtějí oddělit od Číny.

Každopádně, jeden dědeček - vě věku 93let! Se rozhodl zachovat tu památku a tak ji celou pomaloval! Teď to místo hýří barvami, a za necelé 3roky co toto místo stojí si získalo velkou popularitu a tak kvůli přílivu turistů (hlavně z Taiwanu neboť to ještě není tak známé mimo Taiwan) se toto místo zachovalo...

Tady je duhový dědeček, dneska má zhruba 95let. Pořád ještě maluje na okolní domy a občas vysedává a podepisuje pohlednice turistům. Na všech pohlednicích uvidíte motto "Take your passion and make it come true." (něco ve stylu Ujmi se své vášně a učiň to!)

Poté jsme navštívili zdejší univerzitu, kde Amy chodila... Obrovská škola! A mají ta i krávy pro lidi studujíci zemědělství, nedostavěné baráky pro architekty apod. Prostě praktická vysoká :)
Kostel na Univerzitě

No a večer co jiného než jídlo na nočních trzích!

Amy a Neil, a jejich "Stinky tofu" - zapáchající tofu


Večer jsem zůstala u Amy, a ráno mi měla opět vymyslet program ona. Její rodiče byli ale úasní - sice anglicky mmoc neuměli a tak jsme se domlouvali mou lámanou čínštinou a jejich nedostačující angličtinou, ale nakonec jsme zjístila, že taky byli v Česku, a mimo jiné si přivezli Becherovku a hrozně se jim líbil kostel s lidksými kostmi uvnitř... To už byli asi 3turisté kdo mi o tomto kostele říkali, a já sama - češka - netuším kde je!

Ráno jsem dostala nejlpší kafe v mém životě, a není divu, kafe i čaj se tu vaří podle tradičních receptur... Přesně časově i váhově odměřené...
stroj na kávu...

Po tradiční snídani mě, Amy a Neila naložili její rodiče do auta a jelo se oběvovat... Zatavovali každých 5minut aby mi ukázali nějaký chrám, vysvětlili tradice které jsme po cestě viděli nebo abych si mohla vyfotit co jsem chtěla... Navštívili jsme asi 10 Taoist a Buddhist temples (chrámů) a soch Buddhů... prostě úžasné!


S rodiči a jedním pánem, který nám otevřel nejstarší domovní komplex v okolí, jen proto že jsem přijela až z Čech :-)) Normálně turistům nepřístupné... (dříve to bylo přístupné, ale pořád ta ještě žije rodina - 6dynastie - a někteří turisté jim ukradli počítač tak se to zavřelo)
s Amy...

Na oběd jsme šli do malinké ústřicové vesničky k moři. Měli jsme ústřicovou pizzu, koláč, polévku, nudle, salát... vše s ústřicemi! Já byla pozvána a neboť v té vesnici ěch ústřic bylo opravdu hodně tak to bylo i levné, ale nedokážu si představit za kolik by to bylo třeba ve Francii :-))

No a výlet jsme zakončili na vesničce u Amyiných prarodičů. Kvůli té složité historii apod mluvili jen Japonsky a Taiwansky takže sem si s nimi moc nepokecala, ale neustále se smáli podávali mi ruce a něco nabízeli... tipuju že turisty z Evropy moc často nevídají..

Z Taichongu jsem odjela v 18hod. z vlakového nádraží, vlak do Hualien byl 510NT a trval 6hod. Takže jsem se prospala, koukala z okna a tak různě... ale asi v polovině cesty si ke mě přisedl srandovní dědula (kolem 70) azačal si povídat... ČÍNSKY!!! Směle jsem totiž přiznala že trošilililililililičku umím... Jeho angličtina byla na úrovní mě čínštiny takže celý vagón z nás musel mít srandu :D Ale zjistila jsem, že taky byl v Čechách, Španělsku, Francii, Německu... a že Evropu za mlada procestoval.. Žije sám a tak mě pozval jestli nechci přespat u něho žě mi ukáže fotky a že můžu procvičit čínštinu, já už ale měla domluvené ubytko u dalšího couchsurfer hosta a tak sme se rozloučili a já si užívala pocitu z první čínské konverzace bez pomoci překladatele!

Taipei - hlavní město Taiwanu, hodně lidí a noční trhy

27. října 2012 v 4:16 | Kwítko |  Taiwan

Taipei je hlavní město Taiwanu, mimo jiné má 7milionu obyvatel - stejně jako Hong Kong, a já si pomalu začínám zvykat, že pod pojmem "velk město" si nestačí představit Prahu... To je tady "takové střední".
Do Taipei jsem přiletěla v pátek večer, kolem 19hod. byla jsem dolmuvená, že mě na zdejším letičti vyzvedne jeden z couchsurfer hostů. (Co je to couchsurfing mrkněte na položku "jak levně cestovat" - zkrátka je to ubytování u místních lidí zadarmo!)

K mému překvapení tam nikdo s cedulkou a mým jménem nečekal, tak jsem mu napsala sms a doufala, že jen nestíhá, protože jsem na to spoléhala tak jsme si nezjistila ani jak se dstat z letiště a ani co je "must see" v Taipei... Naštěstí mi odepsal, že opravdu nestíhá a ať mu dám 20min. Nakonec to byla asi hodina ale za to přijel i s jednou hrozně milou holčinou z Taipei. On byl totiž originálně američan.

Vyzvedli mě autem a jeli jsme přímo na noční trhy... To nejlepší co můžete navštívit na Taiwanu! Jak jsme později zjistila, jsou všude a to jídlo tam je dokonalé a hlavně lecné... Ne, hlavně dokonalé! Ale o jídle a Taiwanu napíšu zvlášť článek, to si zaslouží větší pozornost :)

Na trzích je mimo jídla spousty levného oblečení, hodinek a takových těch typických stánků se suvenýry... Ty ale najdete jen v Taipei, neboť většina "bílých turistů" zůstane na dovolené tam, a dále se už rozhodne jet jen pár backpackerů... Což je škoda po turisty, protože Taipei byl pro mě nejméně zajíavý, ale dobře pro nás backpackery neboť nepotkáváte neustále zvědavé turisty :)


Po půlnoci, až jsem byla přejezená k prasknutí, jsme dojeli k Davevovi domů kde mě ubytoval do roztomilého dětského pokojíku. Měl hezký byt asi 30min metrem od centra.

Ráno jsme vstali u v 6 ať toho stihnu co nejvíce... Nejdřív jsem si koupila celodenní lístek za 150 NTD (100NTD =66Kč) zpravidla česká cena je 2/3 z jejich ceny. Lístek jsem ale nepoužívala neboť jsme nakonec se rozhodli všude chodit... Metro MRT (metro) jsme použili asi 3* a pak jsme procházeli prázdnými a vylidněnými ulicemi... V 6ráno tam chodců moc neuvidíte... Taiwanci rádi zaspávají ale ponocují :)

Chiang Kai Shek - memoriál

Tohle bylo místo, které opravdu stojí za to. Je to v krásném parčíku, hned u zastávky MRT, dá se od tama dojít na památky poblíž ale nic jiného mě v Taipei nezaujalo snad jen květinové a umělecké trhy, tam jsem si nakoupila úžasný Taiwanský čaj a nějaké suvenýry přímo od umělců...
Ani jejich nejvyšší věž nebyla nic extra... platit nějakých 400NT za to, že uvidíte Taipei z Taipei 101. Pro mě po tom co jsem viděla Hong Kong to je opravdu nic moc... Navíc budovy v Taipei jsou celkově nižší a ne tak frekventované jako v Hong Kongu... Ušetřete peníze a vyražte někam jinam :)

Na oběd jsem vyrazila směr Taichong, autobusy tam jezdí každých 20min z hlavního autobusového a vlakového nádraží. Autobus stojí 210NTD a je rychlejší, jen 1,5hod. Vlaky jsou dražší a pomalejší. Navíc v autobusu jsem měla svou vlastní televizi, polohovací sedačku a spoustu místa na nohy... Opravdový luxus!

Nejkrásnější místo Hong Kongu

15. října 2012 v 14:57 | Kwítko
Tak, už je tomu týden co jsem ta byla, ale až teď jsem konečně Grega dokopala ať mi pošle fotky... (Byl tak hodný, že mi propůjčil svůj "smartphone" na celý den) vzhledem k tomu že jsem o svůj foťák přišla na Filipínách...

No a tohle je místo kam jsme šli... Jmenuje se to Nan Lian Garden a je to doposud nejdokonalejší místo v HK kde jsem byla!
je to takový parčík s Budhistickým chrámem asi 2 min od tama... Ty chrámy už mi pomalu začínají připadat nudné, neboť jsou opravdu všechny stejné (ach jo, stává se ze mě místní!) ale ten kontrast tradiční kultury a moderního Hong Kongu v pozadí mi sebral dech...

je to tam prostě dokonalé!!


Je to hlavně známé kvůli nějakým šutrům, které sice byly hezké a lesklé, ale ty prachy co za ně chtěli!!! (řádové desítky tisíc kč za obyčejný kámen z řeky!)

tohle je ten chrám, který se nachází hned za zahradou... Není to moc turisticky známé, takže příliš moc turistů nepokáte... (opět +1b!)

No a nejlepší na celém výletě bylo, že jsme potom zašli ke Gregovi a ten mě za 1) naučil hrát pravý čínský Mahjong! (wow řeknu vám větší závislárna než Scrabble a Poker dohromady!)
a za 2)..
.
ANOOOO NAŠLA JSEM HO! MŮJ MILOVANÝ MÍSTNÍ OBCHOD S PRAVÝM, ZELENÝM, LEVNÝM, SYPANÝM ČAJEM!!!

sen se mi splnil, paní sice neuměla anglicky a tak mi nedokázala říct který čaj je který (a Greg to sice uměl přeložit ale vůbec se v tom nevyzná, takže mi vlastně nepomohl) ale přesto je mi jasné, kde utratím mé zbývající úspory před návratem domů :)

Banaue - horký pramen, trojkolka a cesta zpět - Den 5

8. října 2012 v 14:20 | Kwítko |  Filipíny
Ráno jsme se probudili opět nuceně celkem brzo. V 7 na nás už čekala trojkolka, která nás odvezla do další blízké vesničky - tentokrát na vířivé horké prameny.

Na průvodce jsme neměli peníze, takže volba byla jasná - jdeme bez něj.
Naštěstí ale jako cizinci jsme přilákali dva malé místní kluky (Philip 9let a druhý 10let ale jméno nevím).
Ti se nejdříve schovávali za námi za stromy, ale když pochopili, že jdeme špatným směrem tak nám rádi ukázali tu správnou cestu.
Když jsme dorazili k pramenu, zistili jsme, že pro místní to je jako vana s horkou vodou zadarmo... Zrovna se tam asi 3koupali. :-D
Vedle pramenů (a uměle vytvořeného kamenného jezírka) byl vodopád a krásná řeka. Tak jsme si tam nějakou tu hodinku odpočívali, opláchli a osvěžili a když začalo krapat tak jsme vyšli na cestu zpět...
Kluci nás pořád doprovázeli, různě se chichotali ale angicky moc neuměli...

Cestou zpět jsme pořádně zmokli, ale aspoň můžu říct že jsme v dešti běhala mezi rýžovými poli :-D

Pak jsme došli zpět k vozítku, a nechali jsme se odvézt na Banaue View Point (vyhlídkový bod) - ten je tak známý, že ho mají dokonce z druhé strany 1000 Peso bankovky!

naše vozítko

Na te vyhlídce nám jeden dědček hříbeček propůjčil oštěpy a tradiční čelenky... tak jsme si zablbli, rozkoukali a hurá zpět do hostelu.


V hostelu jsme si zbalili svých pár švestek, zašli na pozdní oběd (místní restaurace mají jídlo za 50Peso =25kč) a pak už kolem 15hod vyrazili směr letiště.. Večernímu busu jsme moc nevěřili tak jsem si řekli, že tohle bude jistota...

Pro porovnání - zkušenosti z Manily (kamarádi se byli podívat na pláži...)

a naše zkušenost:

Batad - rýžové pole, jízda na střeše a místní drogy Den 4

8. října 2012 v 14:01 | Kwítko |  Filipíny
Jak bylo v plánu tak se stalo... Optimismus mi pomohl přivolat dobré počasí a tak nám celé ráno svítilo sluníčko - nutno podotknout že do té doby nás provázel všude déšť...

Ráno jsme si sedli na střechu auta a odjeli do hodiny vzdálené vesničky s nejstaršími rýžovými poli - -Batad.

už jen ten výhled a ta cesta do cílové destinace nám všem sebrala dech...


Po dojezdu nás čekalo asi 500schodů dolů do vesničky, kde na nás čekal mísntí průvodce. Je fakt, že bez něj bychom se na rýžových trasách ztratili... Nedá se totiž jen "prostě projít po okraji" pokud si nechcete zrovna zaplavat...
Po asi 45minutách procházky jsme sešlphali až k úžasnému vodopádu, kde jsme si mohli zaplavat... pak nás už jen čekala cesta zpět nahoru - a řeknu vám, těch schodů bylo! Byla to teda fakt fuška!

Co jsme taky zažívali všude na Filipínách byly červené skrvny všude na zemi, občas jste viděli i místní odplivávat, jako by krev... Nakonec jsme přišli na to že je to místní droga - smíchaných pár listí do kupy, které když požvýkáte změní barvu a "hodí vás do pohody"... ne nevyzkoušejte to, když máte 4"žvýkání" za 5kč!

ano, tady si někdo asi odplivl :D (překlad= žádné odplivování Moma)


Po té jsme se vrátili do vesničky, tam jsme si párkrát zaplivali, poobědvali a došli zpet k odvozu. Na cestě zpět nám už pršelo, tak už jsme unaveně polehávali vevnitř... (už žádná střecha). Nicméně, déšť nám přivodl i nějaké to vzrůšo, když nám to občas zasypalo cestu a my museli počkat na odklizení popř. cesta už byla z poloviny odklizená ale když jelo auto z protisměru tak se jeden z nás vždycky pár kilometrů nacouval :)


Hlavně kvůli počasí a strachu, že nestihneme letadlo se polovina skupiny rozhodla odjet o den dříve. Původní plán byl odjet nočním autobusem noc před odletem do Manily a od tama taxikem na letiště Clark. Každopádně všichni říkali, že doba jízdy záleží na stavu silnic (to má být jako vtip??) tak jsme to nikdo nechtěli riskovat. Naše letadlo odlétalo v 7ráno, a podle busu bychom tam měli být v 5:30-6hod.

Takže po příjezdu zpět na hotel jsme si ještě párkrát "zaplivali", pojedli, nakoupili suvenýry a 4lidé odjeli nočním busem.
Já tam ještě s 2kámošema zůstala. (Přece neodjedu z takového ráje den předem, navíc oni byli ten den v Manile - hlavním městě, a každý vám řekne, že to je spíš špinavé Ghetto...

Co se peněz týká, vyměnili jsme si (teda ti co nějaké měli) Hong Kongské dolary, navzájem popůjčovali a zaplatili všechny dluhy... takže ani na konci světa jsme neumřeli hlady! (já navrhovala, že při nejhorším bych zastopovala na letiště :) ale to by se dělalo těžko když sem zjistila, že NIKDO nevlastnil vlastní osobní automobil! Jediné dopravní prostředky byly trojcykly, a jeepney a minibusy! (v Baguio byly i auta ale tady ne!)

Takže my, zbývající členové výpravy si zašli večer do hospody, na karaoke (zpívalo se jen pro nás! bar byl totiž ze začátku zcela prázdný!)
Pak jsme si užili 8místný pokoj jen pro nás 3, zašli na výbornou večeři a s Norou se domluvili na dalším výletu na následující den.

Jinak číslo na Noru: 0920 278 7326 smart a 0905 873 7435 normální číslo.
email: nora_atolba@yahoo.com (Dělá průvodce po celé Luzonu, takže vám klidně udělá itinerář popř. provede i po Sagadě apod.) Doporučit ji tady je to poslední co pro ni mohu udělat - fakt nám totiž pomohla!

ještě něco málo z městěčka Banaue...
- zdejší poště jsem asi ztrojnásobila výdělek za poslední měsíc... Poslala jsem 13 pohlednic do Evropy!!!!!